Vyslal je po dvou
Není jednoduché dát dva lidi dohromady. Kdo někdy sestavoval například ubytování zájezdu, ví jak je to těžké. Ne každý si každým rozumí a snese. A to, i když se jedná o věřící. A přesto se evangelium nezmiňuje o tom, že by Ježíš řešil moderně řečeno personální obsazení mise. Prostě se píše, poslal je po dvou a hotovo. Ať se k sobě hodí či ne, musí si prostě poradit. Musí se naučit vyjít s každým. Možná nastaly chvíle, kdy měli učedníci chuť s druhým raději vyběhnout než vyjít, ale evangelium se o tom nezmiňuje. Prostě své posláni přes všechny lidské nesrovnalosti přijali a zvládli. Dali nám tak příklad.
S kým z kostela byste se vydali na misie a s kým ne? Koho myslíte, že by vám Ježíš přidělil? Možná bychom mu řekli, že raději půjdeme sami. Ale to není Boží záměr. Musí být minimálně dva. Aby si pomáhali, aby se za sebe modlili, aby si dodávali odvahy, když se setkají s odmítnutím, zlobou a kritikou, ale také aby si nastavili zrcadlo a upozornili se na své slabosti a nepodlehli pokušení pýchy, když se zrovna daří. K tomu všemu potřebujeme partnera, který nás provází po cestách Páně. Děkujme, když ho máme a prosme, ať nám ho Bůh pošle do cesty, když ho hledáme.
Dalším důvodem proč Pán posílá apoštoly po dvojici je, že dvojice je minimum pro podání svědectví lásky. Společné putování se neobejde bez přijímání toho druhého, bez omlouvání, odpouštění, proseb a pokory. Umíme tyto ctnosti rozvíjet? Nebo se raději uzavíráme do sebe? (o. Jan Plodr)