Věříš tomu?
Kristus nekřísí Lazara, aby se předváděl nebo aby tím rozšířil své služby, které nabízí lidem. Křísí ho proto, aby nám ukázal, že nás má rád, že mu na nás záleží, a že má moc v našem životě vrátit život tam, kde se život ztrácí.
Na příběhu Lazara nám ukazuje, že někdy musí v našem životě něco skončit, aby mohlo začít něco nového. Staré musí zemřít, aby se zrodil nový život.
Ve světle příběhu o vzkříšení Lazara více pochopíme Slavnost Zvěstování Páně, kterou jsme slavili v uplynulém týdnu. Z nebe nejprve vyšel posel a přišel k Marii. Skrze ni přišel na tuto zem Boží Syn Ježíš. Přišel, aby k životu vyvedl z hrobu Lazara i nás.
Poslechl a šel
„Jdi se umýt!“ Ježíš slepého člověka přímo neuzdravuje. Jen mu namazal na oči bláto. Nyní záleží na tom slepci, zda řekne na tuto nabídku ano, nebo ne. Jeho život závisí na jeho svobodě, zda poslechne nebo neposlechne Ježíšovo slovo. Slepý poslech, šel a byl uzdraven.
Každý hřích ničí náš pohled na Boha a jeho dílo. Uzdravený neviděl jen krásný svět, ale uviděl i Krista a uvěřil v něho. Když se budeme vyhýbat hříchům, nebudeme zasaženi jeho temnotou a budeme vidět Boha takového jaký je.
Dává mi příležitost
„Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě.“ Jen s těmi závažnějšími nemocemi jdeme k lékaři a nejzávažnějšími do nemocnice. Mnoho běžných nemocí vyléčíme sami s pomocí osvědčených prostředků. Podobně je to i v duchovní rovině. S vážným proviněním, těžkým hříchem, jdeme ke svátosti smíření. Hříšnost můžeme a léčíme sami s pomocí osvědčených prostředků. Vstupní modlitba vypočítává tři a odkazuje tak na trojí porušení, které sebou nese hřích: modlitbu, půst a almužnu. Hřích narušuje můj vztah k Bohu, lékem je modlitba. Dále můj vztah k bližnímu, lékem je almužna a nakonec můj vztah k sobě samému, lékem je půst. Prevencí proti duchovnímu onemocnění je eucharistie.
Hledejte mou tvář
Ježíš se na hříšníky nedívá s nenávistí a opovržením soudce, ale vnímá je tak, jako lékař vnímá nemocné pacienty. Nepřemýšlí jak je potrestat, ale hledá cestu jak je uzdravit a zachránit.
„Hospodine, mé srdce si opakuje tvoji výzvu: ‚Hledejte mou tvář.‘ Hospodine, tvář tvou hledám. Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. Žl. 27,8.
Pamatuj člověče
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. (vstupní modlitba)
Liturgie popeleční středy nám připomíná, kdo jsme a odkud pocházíme, vede nás k základům našeho života. „Pamatuj člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš“ S Bohem povstáváme z popela, ale bez Něho jsme pouze prach.
Prosím vás, abyste přemýšleli
Sv. Jan Pavel II. řekl mládeži: „Prosím vás, abyste přemýšleli, čím by byl lidský život, kdyby Ježíš neřekl: „Milujte své nepřátele!“ Jak by vypadal svět, kdybychom v našich vzájemných vztazích, dávali přednost nenávisti mezi národy, mezi lidmi, třídami a národnostmi, kdybychom budoucnost jednotlivců postavili na tomto základě, lidstvo by bylo odsouzeno k zániku.“ Jak by vypadal náš svět bez odpuštění? Děkujme Ježíši, že nám on sám zjevil Boží odpuštění a že nás učí i přikazuje odpouštět.
Kterého vlka krmím já?
Jednoho večera vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra”. Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: „A který vlk vyhraje?” Starý Indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.” Kterého vlka krmím já?
Soli není třeba mnoho, světla naopak
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ Mt 5, 13-16Jak neztratit identitu? Jak zůstat světlem a solí? U proroka Izauáše čteme: Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ „Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!“ Farníci, učme se Božím cestám, choďme v jeho světle.
Kandidoval sám za sebe, při volbách volil sebe. Kolik z lidí by mu dalo svůj hlas?
Volební program svatého Františka z Asissi
Pane, udělej
ze mne nástroj svého pokoje:
– kde je nenávist, tam ať přináším lásku,
– kde je křivda, ať přináším odpuštění,
– kde je nesvár, ať přináším jednotu,
– kde je omyl, ať přináším pravdu,
– kde je pochybnost, ať přináším víru,
– kde je zoufalství, ať přináším naději,
– kde je temnota, ať přináším světlo,
– kde je smutek, ať přináším radost.
Pane, učiň,
ať nechci tolik
– být utěšován, jako spíše utěšovat,
– být chápán, jako spíše chápat,
– být milován, jako spíše milovat.
Neboť kdo
dává, ten přijímá,
kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán,
kdo odpouští, tomu se odpouští,
kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.
Amen
Co žádám od Hospodina já
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám. Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, buď silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! (Žl 27)
Tato modlitba není sestavena na objednávku, ale je odpovědí člověka na určitou situaci, kterou prožíval. Co by vytrysklo z našeho srdce?
Svědectví
Jan přesně věděl, proč žije – měl vydat svědectví, když pozná, kdo je Mesiáš. A když uviděl Ježíše, nezaváhal. Vyznal: „Toto je Boží Syn.“
Je zvláštní, že jak málo lidí na toto Janovo svědectví zareagovalo. Podle evangelií vlastně jen Ondřej a Jan. Bylo Janovo svědectví tak slabé? Nebo „hluchota“ lidí kolem něj tak velká, že sice slyšeli, ale přitom neposlouchali srdcem.
Život jako putování
Lidský život je putováním. Jak ale nalézt ten správný směr? Je to, jako kdybychom na plavbě po často temném a rozbouřeném moři dějin vzhlíželi ke hvězdám, aby nám ukazovaly cestu. Pravými souhvězdími našeho života jsou lidé, kteří dokázali správně žít, jsou nám světly zářícími nadějí. Světlo samotné je Ježíš Kristus, slunce, které vyšlo nad všemi temnotami dějin. Abychom k tomuto světlu dospěli, potřebujeme i nám blízká světla – osoby, které světlo čerpají z jeho světla a podle nichž se tak můžeme orientovat při svém putování. Benedikt XVI., Spe salvi 49
Pastýři se zas vrátili
„Pastýři se zas vrátili…“ Naše slavení Vánoc leckdy připomíná jen tato slova. Vše se vrátí do starých kolejí. Ale v evangelijním úryvku to tak nebylo, pastýři se vrátili, ale jejich život se stal modlitbou, radostí nad tím, co Bůh činí. Uvěřili slovům, která slyšeli a o kterých se přesvědčili. Nový kalendářní rok nemusí být stejný jako ty předchozí. Můžeme se snažit vidět stopy, které svědčí o jednajícím a milujícím Bohu.