NE – 16. neděle v mezidobí – 7:45 Za rodinu Vaňkovu, Kubišovu a Dočekalovu – 9:15 Za rodinu Řezníčkovu, Kalnovu a Malcovu.
PO: – sv. Vavřince z Brindisi – 7:00 Za Marii Cejnkovu, bratra Karla, rodiče a duše v očistci.
ÚT: – Svátek sv. Marie Magdaleny – 7:00 Na úmysly dárce, po mši svaté příležitost k osobní modlitbě před Ježíšem ve svátosti oltářní – 19:00 Jersín.
ST – Svátek sv. Brigity, řeholnice, patronky Evropy – 19:00 Za Vladimíra Hladíka, Žofii a Josefa Trojanovy, rodinu Hladíkovu a Fialovu, po mši svaté příležitost k osobní modlitbě před Ježíšem ve svátosti oltářní do 20:15.
ČT: – sv. Šarbela, kněze – 18:00 Modlitba růžence – 18:30 Modlitby matek.
PÁ: – Svátek sv. Jakuba, apoštola – 19:00 Za rodinu Zachovu a duše v očistci.
SO: – Památka sv. Jáchyma a Anny, rodiče Panny Marie – 19:00 Za farnost
NE – 17. neděle v mezidobí, Den prarodičů – 9:15 Za Josefa Novotného, bratra Ladislava a rodiče – 11:00 Poutní slavnost v Jersíně.
Starost o čistotu farního kostela přebírá skupina Měřín 2. Poděkování zasíláme skupině Měřín 1.
Z listu papeže Lva
IVX k světovému dni seniorů
Jubileum, které prožíváme, nám pomáhá objevit, že naděje je vždy zdrojem radosti, a to v každém věku. Je-li naděje pak ještě upevněna ohněm dlouhého života, stává se zdrojem plné blaženosti. Písmo svaté ukazuje různé příklady mužů a žen, kteří jsou již pokročilého věku a které Pán zapojuje do svých plánů spásy. Pomysleme na Abraháma a Sáru: jsou nyní již staří a stále nevěří Božímu slovu, které jim slibuje narození syna. Zdálo se, že nemožnost zrodit potomka uzavřela jejich nadějný pohled na budoucnost.
Zachariášova reakce na oznámení o narození Jana Křtitele se nikterak neliší: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a také moje žena je v pokročilém věku“ (Lk 1,18). Stáří, neplodnost a fyzický úpadek jako by uhášely naděje na život a plodnost všech těchto mužů a žen. A dokonce i otázka, kterou klade Ježíšovi Nikodém, když Mistr hovoří o „novém narození“, se zdá být čistě řečnická: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se“ (Jan 3,4). A přece pokaždé, tváří v tvář zdánlivě nepochybné odpovědi, překvapí Pán své partnery v rozhovoru zásahem spásonosné síly.
V Bibli Bůh opakovaně ukazuje svou prozřetelnost tím, že se obrací k lidem pokročilého věku. To se děje nejen Abrahámovi, Sáře, Zachariášovi a Alžbětě, ale také Mojžíšovi, který byl ve svých osmdesáti letech povolán, aby osvobodil svůj lid (srov. Ex 7,7). Těmito rozhodnutími nás Bůh učí, že v jeho očích je stáří časem požehnání a milosti a že staří lidé jsou pro něj prvními svědky naděje. „Toto stáří, co je za čas?“, klade si v tomto smyslu otázku svatý Augustin. „Bůh ti na ni odpovídá: Ach, ať tvá síla skutečně selže, aby v tobě zůstala má síla a aby sis mohl říci s Apoštolem: ‚Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný‘“ (Super Ps 70,11)1. Skutečnost, že počet těch, kdo jsou v pokročilém věku, dnes narůstá, se pro nás stává znamením doby, k jehož rozlišování jsme povoláni, abychom dobře interpretovali dějiny, v nichž žijeme. /pokračování/