Mše svatá

1

Místo Betléma pospěšme k oltáři
Impulsy k prožívání mše svaté

Svědectví. Když jsem byla mladší, chápala jsem Eucharistii jak samozřejmost. Prostě neměla jsem žádný těžký hřích, a tak proč bych nešla k přijímání, když jdou všichni. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že by pro mě Eucharistie mohla něco znamenat.  Ale s odstupem času chápu Eucharistii jako velkou milost, jako osobní setkání s Kristem, který naplňuje mé srdce a touží jej proměňovat ke svému obrazu. Touží po tom, abych se mu co nejvíce podobala, – tak jak po tom toužím i já. Neznám žádný jiný, dokonalejší způsob přiblížení se ke Kristu než skrze čisté srdce, do kterého vstupuje On, Pán skrze Eucharistii.  Eucharistie dává život, tak proč umírat? /Pavla 17 let/

Jak měl ve zvyku, přišel. V evangeliu čteme, že Ježíš přišel do Nazareta a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Podali mu svitek, aby z něho četl Boží slovo, a podal výklad. Byli tam lidé, kteří kvůli tomu přišli.  Farizeové a učitelé zákona si na něho dávali pozor, aby ho měli z čeho obžalovat. Proč my přicházíme ve sváteční den na mši svatou? Abychom se setkali s Ježíšem, který je uprostřed nás? Abychom tuto vzácnou chvíli prožili? Nebo abychom mohli obžalovat Boha za to, že to, či ono dopustil, kněze za to, že mši protahuje, abychom se pohoršovali nad druhými? Při mši svaté jde o jediné. O setkání s Ježíšem, se kterým máme prožít celou věčnost. Pokud nepřicházíme za Ježíšem, naše cesty do kostela jsou zbytečné. Vytvořme vše pro setkání s ním.

2

Místo Betléma pospěšte k oltáři…

Po svém, všechno po svém… Tak mi to připadá. Svět se nechce vzdát adventu, nechce se vzdát vánočních svátků. Snad tím dává najevo, že to nějak k člověku patří.
A tak slaví, ale po svém. Dává těmto, pro nás posvátným dobám svoji náplň. Ale o tom nechci mluvit. Spíše jsem rád, že tato období, totiž očekávání a setkání s narozeným, pokračují. Říkám si, zda s tím narozeným, s tím Slovem, které se stalo Tělem, vydržíme. Zda nám nezevšední. On už je s námi v eucharistii a v lidských srdcích více jak 2000 roků. Chce to jen jedno, abychom do kostela chodili za Ježíšem, těšili se na něj a s ním žili náš život.

3

Program beze změny a přece jdeme

Proč tedy chodíme na mši svatou, když je tomu tak? Co od ní očekáváme?  A co při ní prožíváme? S kým se zde chceme potkat? Neočekává také on něco od nás? Možná řekneme: Nad tím se nezamýšlíme, prostě jdeme. Při mši svaté nedochází k nějakým překvapením, že by se mše svatá dnes sloužila nějak jinak. Přesto nejde o nějaké nudné opakování. Jde o pevnou formu, kde mají svůj důležitý význam slova, gesta i postoje, a kde je především neustálá přítomnost živého Boha, který takto komunikuje se svým lidem. Při mši sv. nám Ježíš dává to, co dával apoštolům, co dal předešlým generacím. Ježíš nám dává sám sebe jako posilu na naší cestě do Božího království. Ježíš nám odpouští hříchy a naplňuje nás milostí.

4

Kdy začíná mše svatá

Odpovědi mohou být různé. V liturgickém dokumentu se píše: Mše svatá začíná „Když se lid shromáždil“. Touto větou je řečeno, že důležitý při mši svaté je shromážděný lid – církev. Mše svatá je nejdůležitější společnou modlitbou lidí, kteří společně kráčejí za Bohem v Ježíšově jménu. V Ježíšově jménu znamená, že charakteristickým znakem shromáždění je vzájemná láska. I z tohoto pohledu je počátek mše svaté velmi důležitý. Mše svatá nezačíná zněním zvonku u sakristie, ale o mnoho dříve.

Přijít na mši svatou znamená velmi mnoho. Mše sv. je to nejcennější co nám Bůh daroval. Dotýká se Kalvárie, celého díla vykoupení. Obětí Ježíše na Kalvárii a jeho zmrtvýchvstáním se na tomto světě mnohé věci změnily k novému životu. Pán Ježíš toto tajemství vykoupení vložil do mše svatá při poslední večeři, když řekl: „Toto čiňte na mou památku.“

Proč přicházíte na poslední chvíli? Je potřebné přijít dřív a v modlitbě prosit Pána, aby seslal svého Ducha Svatého, aby vám mohl darovat pokoj a očistit od ducha tohoto světa, od vašich úzkostí, problémů a roztržitostí. On vás učiní schopnými prožít do hloubky tuto svatou chvíli. Vždyť je to ten největší zázrak. Přišli jsme prožít chvíli, kdy Bůh dává svůj největší dar a vy to neumíte docenit. /Z mystického vidění Kataliny Rivas/

5

Kdo je na mši svaté – kdo slaví mši svatou

Farní mše svatá nebo setkání Boží rodiny? A k tomu sváteční den, ze kterého chceme urvat hodně času pro sebe, svou rodinu, odpočinek, koníčky. Myslím, že Pán Bůh nám chce mnohé dopřát. Nedělní mše svatá, to je setkání farní rodiny. Cítím se mezi shromážděnými dobře? Znám je, i to, co prožívají? Možná mohu podat pomocnou ruku? Faktem je to, že jsme si nikoho, kdo je v kostele, nevybrali. Ale Bůh si je vybral jejich křtem, podobně i nás. Chce, abychom žili spolu, spolu se modlili, pomáhali si, vydávali svědectví…

6

Všechno, a také mše svatá

 Žijeme přece jen v jiném světě, než dříve. Mnohé se změnilo a mění. Pozvání na hostinu s Kristem, což je mše svatá a její vlastní průběh se nemění. Vzpomeňme na podobenství o králi, který připravil svému synu svatební hostinu. /Mt22,1-14/ Pozvaní si našli důvod, proč nepřijít a pozváni nepřijali. Král to přece musí pochopit. Evangelista říká, že ho to zabolelo a zazněl rozsudek. Nikdy svatební hostiny neokusí. Svatební síň byla naplněna jinými, ale jeden podcenil oblečení. Byl pak vyhozen. Mše svatá je o pozvání, o odpovědi na ně, o kvalitě duše. Jak je to pošetilé chtít všechno a také tomu věnujeme mnoho času i sil, ale dát Bohu aspoň hodinu je příliš? Bůh jednou prohlásil, že chce mít první místo, o které se nechce dělit. Aby nemusel, tak mu nabídneme místo druhé a ještě na vzhled duše nedbáme. Ale on chce první místo a kvalitu.

7

Prvním křesťanům na tom záleželo – a současným, věřím, že také…

A na čem? Na tom, aby byl Ježíš i po svém nanebevstoupení mezi nimi a s nimi. Protože byli posluchači pozorní, s otevřeným srdcem, neuniklo jim, o čem Ježíš za svého pozemského života hovořil. Vznikly čtyři způsoby prožívání křesťanského života. Tyto způsoby nacházíme a prožíváme také při mši svaté. Tedy, pokud jsme i duchem přítomni. „Vytrvale poslouchali učení apoštolů“ – to je Boží slovo, které nejen něco oznamuje, nás s něčím seznamuje, ale slovo vytváří i vztah, tedy pokud mu nasloucháme a je žijeme. „Každého dne pobývali v chrámě.“ – to je modlitba, ať společná nebo i osobní. Ježíš řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, já jsem uprostřed. Jak bychom si měli vážit společné modlitby, když má takovou moc. „Po domech lámali chléb.“ – to je označení pro mši svatou. První křesťané věděli, že nestačí jen slavit mši svatou ve svátečních šatech, ale je také potřeba obléci zástěru služby. Jen tak je možné naplnit Ježíšovo slovo: „To konejte na mou památku.“ Proto se s druhými dělili s radostí o to, co měli. Žili lásku tak, jak ji žil Ježíš. Možná nás trochu překvapí zhodnocení jejich počínání. „A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“ Někdy snad i myslíme na to, co musíme udělat, aby bylo více lidí v kostele, aby jich více přijalo Krista a bylo věřících. Jen jedno je potřebné: umožnit, aby byl Kristus mezi námi. Pán svěří nové lidi těm, kdo mu patří.

8

Každou noc kolem půlnoci

Každou noc kolem půlnoci, před tím, než šel svát, papež Jan /jedná se o Jana XXII/ poklekl před Nejsvětější svátostí. Tam v duchu probíral všechny problémy, se kterými se setkal toho dne: Biskup, který mu přišel říct o zmasakrovaných kněžích a