Rok Božího slova

1
Abychom nezůstali jen zde na zemi, ale dosáhli i věčnosti

Ze zkušenosti víme, jak velice na tom záleží, aby lidé mezi sebou mluvili. Tím, že lidé mezi sebou mluví, stávají se lidmi, i lidmi podle Boží podoby. Otec a matka mluví se svými malými dětmi. Děti se tak učí samy mluvit a tím roste rodinné společenství. Tím, že rodiče mluví s dětmi, děti poznávají hodnoty věcí i různých setkání. Abychom nezůstali jen zde na zemi, ale dosáhli i věčnosti s Bohem, nechejme Boha promlouvat skrze bibli i přímo do našeho srdce. Naslouchejme Bohu a snažme se také odpovídat. Učme se s Bohem mluvit. Stále jsme odkázáni na dobrá slova. Bible, zvláště evangelium, je poselstvím dobrých zpráv. Bůh k nám mluví různými způsoby. Nejzřetelněji k nám promluvil v Ježíši Kristu. „Bohu díky! Chvála Tobě Kriste!“

2

Nové společenství

Sv. Lukáš nám přibližuje, jak působením Božího slova vzniká nové společenství, které dokonce předčí nejužší příbuzenské vztahy. /Lk 8,19-21/ Za Ježíšem přišla jeho matka a jeho příbuzní, ale pro nával lidu se k němu nemohli dostat. Řekli: Tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli. On jim na to řekl: Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo Boží slovo slyší a plní. Ježíš říká, že jeho rodinu tvoří posluchači jeho slova, kteří slovo zároveň žijí. Když pročítáme skutky apoštolské, čteme o církevních obcích, kteří naslouchali Božímu slovu a velmi rychle rostli ve víře. Církev je místem, kde Bůh a lidé spolu rozmlouvají. Je místem, kde jsou lidé žitým Božím slovem spojeni. Jak my? Toužíme po Božím slově nebo je chceme mít rychle za sebou?

3    

Ježíš postupuje systematicky

Otevíráme pátou kapitolu evangelia, které sepsal svatý Lukáš. Příběh, kterému věnujeme pozornost, začíná prvním veršem. „Jednou se na Ježíše tlačili lidé, aby slyšeli Boží slovo. On stál na břehu jezera a viděl, že u břehu jsou dvě lodě. Vstoupil do jedné, která patřila Šimonovi. Požádal ho, aby odrazil od břehu, posadil se a z lodi učil zástupy.“ Vidíme neobyčejný hlad po Božím slově. Je tak velký, že se lidé na sebe tlačí, snad se i předbíhají. Tak takovou tlačenici neznáme. Spíše vidíme velké tlačenice v obchodech, autobusech, koncertech, sportovištích, ale aby slyšeli Boží slovo…? Ježíš postupuje systematicky. Nejprve vytváří dobré podmínky k tomu, aby lidé dobře slyšeli. Když má zaznít Boží slovo, tak vytvořit dobré podmínky, je podstatné. Kromě touhy je třeba také udělat odstup od světa, ztišit se, nenechat působit tlaky světa. „Když domluvil, řekl: spusťte sítě.“ Petr řekl, udělám to jen proto, že to ty říkáš. Jinak je to nesmysl. Udělal a zažil moc Božího slova. 

4

Uctít Ježíše

Sv. Lukáš nám v evangeliu představuje dvě sestry, Martu a Marii. Do tohoto domu přichází také Ježíš. Marta, v překladu znamená paní domu, dělá čest svému jménu. Je plně zaměstnaná svými věcmi – chce Mistra dobře pohostit. Protože je plně zaměstnaná svými věcmi, je odcizená všemu tomu, co se děje kolem ní. Když zjistí, že na realizaci své představy zůstává sama, dává Ježíši výtku: to je ti jedno, že Marie sedí u tvých nohou a nepomůže mi? Řekni ji přece… Marta se snaží vtáhnout Ježíše do svých plánů. Ježíš její snahu neodsuzuje, ale ukazuje na lepší volbu. Vede ji k tomu, aby se na Marii dívala jinýma očima. Marie sedící u Ježíšových nohou je v typickém postoji učedníka. Postoj obou sester může být i naším postojem. Můžeme mít postoj Marty s dobře míněnou a naplánovanou činností, ale také výtkami Bohu, jestliže se nedaří. Můžeme mít postoj sedící a naslouchající Marie – učednice. Tedy, pokojné sezení a naslouchání  

5

Jak bych mohl milovat

Otevíráme pátou knihu Mojžíšovu, kde v 6. kapitole čteme: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ První služba, kterou máme druhému prokázat, je naslouchat mu. Přikázání lásky k Bohu spočívá v naslouchání mu, jeho slovu. Rovněž i přikázání lásky k bližnímu spočívá v umění mu naslouchat. Vždyť jak bych mohl milovat osobu, kterou neznám? Poznávám ji, když ji nechám slovem nebo skutkem projevit. „Budeš je vštěpovat svým synům“: je nám uloženo předávat Boží slovo naším dětem. Leží nám na srdci předávat aspoň nedělní Boží slovo, přizpůsobené jim? Když nepředáme, kdo to udělá za nás? S jakým zanícením jsme schopni předávat různé informace, události, pravidla her… A Boží slovo? Když budeme zapáleně předávat Boží slovo dětem, Bůh nakloní jejich srdce a dá v jeho slově zalíbení.

6

Bůh nám klade otázky

Jsme zvyklí, zvláště když s něčím nesouhlasíme, něčemu nerozumíme, že klademe Bohu otázky, často začínající slovem Proč? Již ne tolik vnímáme, že Ježíš dává otázku učedníkům, tedy i nám. Neznamená to, že by nás chtěl zkoušet, jako ve škole, ale otázkou nás spíše vede k hlubšímu přijetí a prožívání vztahu s Bohem i lidmi. U Cesareje Filipovy se Ježíš ptá učedníků: Za koho lidé pokládají syna člověka a za koho mě pokládáte vy? Tehdy se ujal slova Petr a vyznal: „ty jsi Mesiáš Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo, ale můj nebeský Otec.“   

Proč Ježíš řekl: Šimone ty jsi blahoslavený – šťastný? Řekneme, správná odpověď! Možná, ale spíše spojuje jeho štěstí se schopností v sobě slyšet, vnímat a rozeznat hlas nebeského Otce. Skutečné štěstí spočívá v tom, že člověk umí v sobě vnímat a rozpoznat Boží hlas. Z naší strany můžeme k tomu vytvářet podmínky. To je ztišení, touha, modlitba k Duchu svatému, čisté srdce… tím nejdůležitějším je ovšem Boží milost. Chtějme tedy o toto všechno prosit. Chtějme si i odpovědět na Ježíšovu otázku, odpověď se bude patrně v našem životě, s dorůstáním ve víře, měnit.

7

„Drahá Filoteo, ráda poslouchej Boží Slovo,

ať už v kázání nebo v náboženské přednášce. Je to dobré semeno, které nesmíš nechat padnout mezi kameny. Náboženské vzdělání vyžaduje vždy rozšíření a prohloubení a vůle potřebuje povzbuzení. Jaká škodlivá, nebezpečná a trestuhodná je soběstačnost v náboženském vzdělání. Spasitel o tom řekl: „Kdo je z Boha, slyší Boží slova“ (Jn 8,47). Kdo tedy neposlouchá, kdo nerad poslouchá, kdo se mu zcela úmyslně vyhýbá – například chodí úmyslně do kostela až po kázání – ten není z Boha. A kdo není z Boha, z koho že je? Z nepřítele a protivníka Božího – ďábla. Poslouchej slovo Boží vždy pozorně a uctivě. Poslouchej ho v duchu víry, jakoby vycházelo z Božích úst. Dovol, aby slova a myšlenky padaly na tvou duši, aby vnikaly do ní, dělej si vážně předsevzetí podle slyšených myšlenek, aby semeno Božího slova přinášelo v tvém srdci ovoce třicet, šedesát, až stonásobné. Příkladem nechť ti je Ježíšova matka, o níž je psáno: „Maria však to všechno (všechna tato slova) uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ (Lk 2,19) Pamatuj, že Bůh stejně poslouchá a přijímá naše slova, slova naší modlitby, jako my sami posloucháme a přijímáme jeho slova.“
František Saleský