Slovo na cestu 2020

Klíče od jiného světa

Církev má poselství pro tento svět jedině proto, že má klíče od jiného světa. Křesťané někdy nahlíželi církev jako pomoc, kterou dal Bůh lidstvu, aby vylepšil jejich život na této zemi. Ježíš ale říká: Moje království není z tohoto světa.

Poražený

Jan Baptista Metz ve své knize napsal: „Historii v Božích očích nepíší jen vítězové, ale, a to hlavně poražení.“ Takovým poraženým v očích světa, je i kněz Jan Nepomucký. „Poražený v očích tehdejší doby zůstává v mysli i srdcích mnohých lidí i dneška, ale hlavně v srdci a mysli Boha. A ti vítězové?

Kámen

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se důležitým kvádrem uhelným – základním. Pro ty, kteří tento kámen zavrhli se stal kamenem nedostatečným k tomu, aby tvořil základ. Jaký by měl být tento kámen, aby byl pro ně dostatečným základem? apoštol Petr a svědek velikonočních událostí říká i nám: Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: „Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“

Obdiv

Petrovo kázání proniklo srdce posluchačů, takže se 3 000 lidí nechalo pokřtít. Řekneme si, dobrý kazatel? Spíše dobrý svědek a hlasatel Božího slova, a to vše za mocného působení Ducha svatého. První křesťané chápali Boží slovo, nikoliv jako nové názory, o nichž lze diskutovat, nýbrž jako něco, co se dotýká jejich života jako pozvání. Museli se rozhodnout pro Krista a oni se skutečně rozhodli.

Víra je veliký dar.

Je světlem, které ukazuje cestu do nebe. A záleží na nás, jak bude planout v našem životě. Dnes jsme si připomněli, jak ji živit: rozmlouváním s druhými, nasloucháním výkladu Božího slova, slavením eucharistie. Moc vám všem přeji, abyste díky těmto třem věcem objevili radost a štěstí, které prožívali učedníci spěchající z Emauz do Jeruzaléma. P. Jan Plodr

Má to promyšlené

Mnozí lidé, díky mimořádné době nemohou směřovat ke kostelům, aby se zúčastnili obvyklých bohoslužeb. Přesto nás Pán, ani v tomto čase, nenechá osamocené. Přivádí nám tam, kde je počátek víry celé církve – do našich rodin.

Slavnost Zvěstování

25. března – Slavnost Zvěstování Páně – je to velký den nejen tím, že slavíme rozhodnutí Boha dát světu Spasitele, Ježíše Krista, a to konkrétním způsobem. Ale máme před očima i velké lidi, především Marii, vidíme, co její uvědomělé „Ano“, řečené Bohu způsobilo. Člověk je skutečně mocný, když řekne Bohu „Ano“! 
Chceš i ty dnes obnovit své rozhodnutí dát svůj život Bohu? Když Maria řekla Bohu „ano“ , následovala cesta k příbuzné Alžbětě, aby ji sloužila. I my máme proměnit své „ano“ ve službu Bohu i druhým.

Naše možnosti

Co nás v této nové situaci, spojené se šířením nebezpečného viru, naplňuje víc? Strach, neklid, nejistota, pocit ohrožení, bezmoc… nebo smutek nad tím, že nemohu prožívat život s Kristem nedělním způsobem – tedy přinejmenším účastí na mši svaté? Věřím, že nezjistíme, že se beze mše svaté docela dobře obejdeme. Věřím, že pravdivě má duše touží po Bohu, po živém Bohu. Proto zvláště v tyto dny naplňme své domy evangeliem. Tedy nejen čtením textu, ale vyprávějme i svým dětem, co Bůh vykonal v dějinách i našich životech.

I v tyto dny zaznívá a je velmi aktuální Ježíšovo slovo: Nebojte se, já jsem přemohl svět.

Nevidět nikoho jiného

Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Hlas ztichne, obraz skončí. Kdo však zůstává, je Pán Ježíš. Jakoby to byl cíl – nevidět nikoho jiného než Ježíše.

Postní doba

„Chvějete se obavami, abyste si zajistili budoucnost pro sebe a pro své děti. Mějte na paměti, že svým dětem zabezpečujete budoucnost, když jim zajistíte nebe. Svým dětem máte dávat život. Ale život je pouze v Kristu. Darujte jim tedy Krista. Jestliže ve vás ale nežije, bude těžké jim ho darovat. Honíte se za svým úspěchem a úspěchem svých dětí kvůli jejich budoucnosti, ale úspěšný život spočívá v tom, že bez hanby stojíte před Bohem.“ Sv. Charbel.  

Stejná míra

„A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům!“ Při této prosbě bychom se měli zastavit a přemýšlet, jestli jsme odpustili a zda jsme ochotní odpustit každému, neboť zde prosíme, aby Bůh použil na nás stejnou míru, jako používáme vůči druhým. Pokud zjistíme, že se tuto prosbu nemohu s čistým svědomím modlit, měl bych skončit a jít se nejprve smířit se svým protivníkem. Když vím, že jsem někomu ublížil, mám napravit, co jsem udělal špatně.

Pouze, chceš-li

„Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.“ Pane, chci plnit tvá přikázání, protože ty vidíš dále, než já. Tvá přikázání jsou cestou, kterou jsi vytvořil do plnosti života. Co vidím více: přikázání jako možné nepříjemnosti a nároky nebo jako projev velké lásky?

Konzervativní

Slovo „konzervativní“ probouzí dojem něčeho starého, zatuchlého, nemoderního, něco, co je „sto let za opicemi“, co dusí moderní pojetí života, brání volnosti. Novináři před časem označili papeže Jana Pavla II. za konzervativního – tedy někoho, kdo se s těmi názory a postoji nehodí do současného světa. Jan Pavel II. odpověděl: slovo konzervativní je spojeno se slovem konzervovat, tedy uchovávat a chránit před zkažením. Posláním papeže a všech křesťanů je chránit pravdy evangelia. To je význam slova: „vy jste sůl země, vy jste světlo světa“. Myslíme si to také?     

Svítit

Svíce, kterou jsme na začátku dnešní bohoslužby drželi v ruce, rozžatá svíce na oltáři, paškál u křtitelnice je vždycky znamením živého Krista. Plamen svíce přináší světlo tam, kde je temnota. Plamen je živen voskem svíce. Hořící svíce v našich rukou připomíná, čím se máme stát také my. Nejen světlem, ale také těmi, kdo jsou schopni dát svůj život pro druhé.

Ježíš jde přímo ke mně

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Důvěryhodné a správné svědectví o Ježíši může vydat jen ten, kdo Ježíše poznal. Neméně důležité je vidět to, co vidí Jan. Totiž, že Ježíš jde přímo k němu. Není nad hluboký prožitek, že Ježíš jde přímo ke mně…    

Na tvé slovo spustím sítě

Po neúspěšném celonočním lovu, se začne tesař z Nazareta plést Petrovi a ostatním do jejich profese. Pro mnohé to bylo nelogické. Petr nejdříve Ježíšovi připomene pravidla rybolovu – celou noc – ale přesto prohlásí… na tvé slovo spustím sítě. Ježíšovo slovo se stává důvodem jeho jednání. Mohl by sice podlehnout únavě, nedůvěře a pomyslet si, že je to zbytečné, že je lépe se sebrat a jít domů. On odvážně vychází ze sebe a rozhoduje se Ježíši důvěřovat. PŘEJI V ROCE BIBLE RADOSTNOU DŮVĚRU V BOŽÍ SLOVO.

Světlo

Vezměme za své světlo, které se rozžalo před dvěma tisíci lety a doposud nezhaslo, ač proti němu bojovali tak mnozí. Jenže ani Herodes, ani Pilát, ani židovští starší, ale ani Marx, Stalin, Mao a jak se všichni jmenovali, nedokázali zhasnout světlo jménem Ježíš. On je právě tím světlem, které osvědčilo svou stálost, životaschopnost a sílu v protivenstvích, likvidačních kampaních, pomluvách a nepřátelství. Jaké jiné světlo bychom si měli oblíbit? Jakému jinému světlu důvěřovat? V jakém jiném světle se snažit chodit? /zdroj: WWW.vira.cz/