Slovo na cestu 2020

Dvě strany jedné mince

„Které přikázání je největší?“ Ježíš odpověděl:  “Miluj Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe“ (srov. Mt 22, 37-39). Dvě strany jedné mince. „Miluj a jak máš milovat“. První přikázání známe, druhé je mu podobné… Podobné? To znamená: miluj bližního celým svým srdcem, celou duší a celou myslí…? Ano, ale nezapomeňme, první přikázání musí zůstat prvním. Bůh nám tímto přikázáním pomáhá uspořádat život.

Co je Božího, dávej Bohu

Často slyšíme: Mám na to právo, často se práva dožadujeme. Ježíš říká:  „Co je císařovo, dávejte císaři. Co je Božího, Bohu.“ Tedy, máš i povinnosti. Jaké povinnosti máš vůči Bohu? Jak je plníš? Není častěji slyšet: Já Bohu nic nedlužím… Ano je to také volba, ale politováníhodná… Jedna z povinností je: Každý má stát ve službách evangelia. Stojíš? 

Jen oni?

Ježíš mluvil k velekněžím a zákoníkům v podobenstvích, ale oni opět nepřijali. Ruku na srdce, jen oni? Křesťanství je náboženstvím s velkým bohatstvím, které chce Bůh dát, třeba nyní, v době pandemie. Dáme mu šanci? 

Srozumitelní

V tomto čase míváme na ústech roušku. Je to jakási ochrana před nákazou, ale i překážka ve slyšitelnosti a srozumitelnosti slova.  Žádná rouška by neměla utlumit hlásání Božího slova, neboť „Boží slovo spoutáno není“. Žádná rouška nemůže utlumit radost z prožívání naší víry. Buďme srozumitelní. Jenom Bůh má slova naděje, útěchy a života.

Ukaž mi své cesty Hospodine

„Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, – nepřestávám v tebe důvěřovat. Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.“ Pokorně, pomalu, opakuj tato slova znovu, několikrát po sobě. Opakuj a naslouchej.  

Ten hospodář je velkorysý

Ti, kteří měli štěstí, že našli práci hned ráno, a tak byla na celý den zajištěna jejich rodina, reptali. S vývojem situace očekávali více. V úryvku evangelia není napsané, jak se dívali na hospodáře, který je najal jen na hodinu a tím se také o život jejich rodiny postaral. Co myslíš, mohli říct: ten hospodář je ale velkorysý… Člověk vidí vždy to, co chce vidět.

Bůh chce odpustit – chceme i my?

Služebník, který mnoho dlužil, prosil svého Pána o strpení a slíbil, že všechno zaplatí. Domnívám se, že oba dobře věděli, že to není možné, přesto služebník prosil a pán prosbě naslouchal, využil možnost, kterou měl: smiloval se, dluh odpustil a propustil ho. Škoda, že si služebník nesmyslným činem znovu zvolil roli dlužníka.

Vzájemné pohledy

„Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví.“  Co odpoví Bůh? „Tvou modlitbu přijímám, jen pohlédni na mě a daruj mi svou lásku, lásku syna, dcery, Božího dítěte, důvěřuj a nechej se vést.“

Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě

„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.“ Neboj se, kříž není cíl. Kříž je jen cesta k cíli., který je tak blažený, že na to ani člověk nepomyslil. Obrať svůj pohled k Ukřižovanému a řekni s Petrem: Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě.

Kdyby…

Kdyby si lidé přestali klást otázky týkající se Ježíše Krista, brzy by se stal pouze prchavou a nejasnou postavou. Při pohledu na některé lidi kolem, při osobním zpytování svědomí, si dáváme otázku: a nepřestali jsme již…?

Prosili by, aby ji Ježíš vyslyšel

„Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Vytrvalý křik pohanské ženy vyvolává nevoli učedníků: Přistoupili k Ježíši a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Kdyby domysleli hloubku její mateřské bolesti, spíše by byli naplněni soucitem a prosili by, aby ji Ježíš vyslyšel. Prosby za své záležitosti Bohu předkládat umíme. Ježíšovi učedníci umí posoudit vážnost situace a přimlouvat se i za druhé.      

Čím více, tím lépe

Čím více jsi zakotvený v Bohu a v živé tradici, kterou po celé věky uchovávala církev, tím lépe dokážeš kráčet s dobou. Čím více času trávíš na kolenou, tím pevněji dokážeš stát na nohách. /Don Oreste Benzi/   

Pokračování

„Jděte ve jménu Páně!“ Tato věta se někdy nazývá zázračná, neboť ti, kteří při mši svaté podřimovali, najednou ožili a odchází. Ježíš uviděl zástupy, jak za ním přichází. Přichází, protože něco očekávali. Ježíš uzdravil jejich nemocné. Co by se stalo, kdyby jim v této chvíli řekl: „Jděte a buďte s Pánem Bohem.“ Nemělo by mít naše setkání s Ježíšem nějaké pokračování? Třeba směrem od nás k zástupům?  

Co s tím uděláš?

Šalamoun byl, co se týče věku, mladíček, měl celý život před sebou. Co se týče kariéry, ta byla docela slušná. I Bůh s ním počítal jako s králem nad Izraelem. Šalamoun k mládí, slušné kariéře přidává ještě odpovědnost za svěřený lid. Co si více přát? Hospodin se ho zeptá: Jak s tím naložíš?, co bych ti měl dát, „žádej si, co bych ti měl dát.“ „Dej mi chápavé srdce, umění vládnout, rozlišovat dobro a zlo. Dobře, dám ti moudré a prozíravé srdce. Co bychom žádali my, kdyby se nás Bůh zeptal, co ti mám dát?         

Co musí udělat služebníci

„Služebníci řekli: „máme jít a plevel sesbírat?“ Ježíš jim řekl: ne, „nechte obojí růst až do žní.“ Podobenství nám nastavuje nový obraz Otcovy tváře. Otec nás vede se vší šetrností, v mírnosti soudí, svým synům poskytuje radostnou naději, že po hříchu dává příležitost k lítosti a pokání.

Promlouvání

„Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích.“ Proč se u Ježíše shromažďujeme tak málo, když promlouvá?  Někteří řeknou: protože zde nemáme moře a on přece promlouvá na břehu moře…  

Svatí

„Není důležité, co my říkáme o svatých, důležité je, co ti svatí říkají nám.“ Na svátek sv. Cyrila a Metoděje budou pronášeny oslavné projevy na tyto světce. Mějme více uši a srdce otevřeny tomu, co oni chtějí říct nám. Oni nehovoří o někom, o něčem, ale slovy i postoji předávají život s Kristem. Svatý Cyrile a Metoději, přimlouvejte se za náš národ.  

Občas se stane

„Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena“. Občas se stane, že někdo přijde domů celý nešťastný nebo rozzlobený a rodina se ptá: „Co se ti stalo? S kým ses to potkal, že máš tak špatnou náladu?“ Kéž by v našem životě platil opak a my, když se vracíme z modlitby, slyšíme: „Co se stalo? S kým ses to potkal, že máš tak dobrou náladu, milý pohled a laskavé rozpoložení?“

24 hodin denně

Mám tě rád. Tato věta zní z každého svatostánku 24 hodin denně. A my kdykoliv vstoupíme do kostela, máme na ni myslet a odpovídat: Pane, děkuji!

Proč nestojí fronty

V evangeliu jsme slyšeli Ježíšova slova: „Já jsem chléb živý. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“ Podivné, proč tedy nestojí fronty na tento chléb? Ježíš neříká, kdo si někdy zobne z tohoto chleba, ale kdo bude jíst ten chléb, bude mít v sobě věčný život. Pane, dávej nám ten chléb stále. Pane, nauč nás stále tento chléb přijímat.  

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému

V pokoře vyznáváme, že jsme hříšníci. Otec v nebi to ví. Přesto nás neodsoudil a s námi, jako „beznadějnými“ případy to neskončil. Trpělivě a ve skrytosti kráčí vedle nás. Dokud kráčí, je naděje. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.   

Přeji radostné otevírání.

„Hle stojím u dveří a klepu. Kdo otevře, k tomu vejdu.“ „Přijměte Ducha svatého:“ to je výzva zaznívající z úst Zmrtvýchvstalého. Ježíš, na cestě k člověku může přijít až ke dveřím do našeho srdce. Otevřít tyto dveře můžeš jen ty sám. Když otevřeš, vejde… Přeji radostné otevírání.    

Klíče od jiného světa

Církev má poselství pro tento svět jedině proto, že má klíče od jiného světa. Křesťané někdy nahlíželi církev jako pomoc, kterou dal Bůh lidstvu, aby vylepšil jejich život na této zemi. Ježíš ale říká: Moje království není z tohoto světa.

Poražený

Jan Baptista Metz ve své knize napsal: „Historii v Božích očích nepíší jen vítězové, ale, a to hlavně poražení.“ Takovým poraženým v očích světa, je i kněz Jan Nepomucký. „Poražený v očích tehdejší doby zůstává v mysli i srdcích mnohých lidí i dneška, ale hlavně v srdci a mysli Boha. A ti vítězové?

Kámen

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se důležitým kvádrem uhelným – základním. Pro ty, kteří tento kámen zavrhli se stal kamenem nedostatečným k tomu, aby tvořil základ. Jaký by měl být tento kámen, aby byl pro ně dostatečným základem? apoštol Petr a svědek velikonočních událostí říká i nám: Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: „Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“

Obdiv

Petrovo kázání proniklo srdce posluchačů, takže se 3 000 lidí nechalo pokřtít. Řekneme si, dobrý kazatel? Spíše dobrý svědek a hlasatel Božího slova, a to vše za mocného působení Ducha svatého. První křesťané chápali Boží slovo, nikoliv jako nové názory, o nichž lze diskutovat, nýbrž jako něco, co se dotýká jejich života jako pozvání. Museli se rozhodnout pro Krista a oni se skutečně rozhodli.

Víra je veliký dar.

Je světlem, které ukazuje cestu do nebe. A záleží na nás, jak bude planout v našem životě. Dnes jsme si připomněli, jak ji živit: rozmlouváním s druhými, nasloucháním výkladu Božího slova, slavením eucharistie. Moc vám všem přeji, abyste díky těmto třem věcem objevili radost a štěstí, které prožívali učedníci spěchající z Emauz do Jeruzaléma. P. Jan Plodr

Má to promyšlené

Mnozí lidé, díky mimořádné době nemohou směřovat ke kostelům, aby se zúčastnili obvyklých bohoslužeb. Přesto nás Pán, ani v tomto čase, nenechá osamocené. Přivádí nám tam, kde je počátek víry celé církve – do našich rodin.

Slavnost Zvěstování

25. března – Slavnost Zvěstování Páně – je to velký den nejen tím, že slavíme rozhodnutí Boha dát světu Spasitele, Ježíše Krista, a to konkrétním způsobem. Ale máme před očima i velké lidi, především Marii, vidíme, co její uvědomělé „Ano“, řečené Bohu způsobilo. Člověk je skutečně mocný, když řekne Bohu „Ano“! 
Chceš i ty dnes obnovit své rozhodnutí dát svůj život Bohu? Když Maria řekla Bohu „ano“ , následovala cesta k příbuzné Alžbětě, aby ji sloužila. I my máme proměnit své „ano“ ve službu Bohu i druhým.

Naše možnosti

Co nás v této nové situaci, spojené se šířením nebezpečného viru, naplňuje víc? Strach, neklid, nejistota, pocit ohrožení, bezmoc… nebo smutek nad tím, že nemohu prožívat život s Kristem nedělním způsobem – tedy přinejmenším účastí na mši svaté? Věřím, že nezjistíme, že se beze mše svaté docela dobře obejdeme. Věřím, že pravdivě má duše touží po Bohu, po živém Bohu. Proto zvláště v tyto dny naplňme své domy evangeliem. Tedy nejen čtením textu, ale vyprávějme i svým dětem, co Bůh vykonal v dějinách i našich životech.

I v tyto dny zaznívá a je velmi aktuální Ježíšovo slovo: Nebojte se, já jsem přemohl svět.

Nevidět nikoho jiného

Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Hlas ztichne, obraz skončí. Kdo však zůstává, je Pán Ježíš. Jakoby to byl cíl – nevidět nikoho jiného než Ježíše.

Postní doba

„Chvějete se obavami, abyste si zajistili budoucnost pro sebe a pro své děti. Mějte na paměti, že svým dětem zabezpečujete budoucnost, když jim zajistíte nebe. Svým dětem máte dávat život. Ale život je pouze v Kristu. Darujte jim tedy Krista. Jestliže ve vás ale nežije, bude těžké jim ho darovat. Honíte se za svým úspěchem a úspěchem svých dětí kvůli jejich budoucnosti, ale úspěšný život spočívá v tom, že bez hanby stojíte před Bohem.“ Sv. Charbel.  

Stejná míra

„A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme svým viníkům!“ Při této prosbě bychom se měli zastavit a přemýšlet, jestli jsme odpustili a zda jsme ochotní odpustit každému, neboť zde prosíme, aby Bůh použil na nás stejnou míru, jako používáme vůči druhým. Pokud zjistíme, že se tuto prosbu nemohu s čistým svědomím modlit, měl bych skončit a jít se nejprve smířit se svým protivníkem. Když vím, že jsem někomu ublížil, mám napravit, co jsem udělal špatně.

Pouze, chceš-li

„Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.“ Pane, chci plnit tvá přikázání, protože ty vidíš dále, než já. Tvá přikázání jsou cestou, kterou jsi vytvořil do plnosti života. Co vidím více: přikázání jako možné nepříjemnosti a nároky nebo jako projev velké lásky?

Konzervativní

Slovo „konzervativní“ probouzí dojem něčeho starého, zatuchlého, nemoderního, něco, co je „sto let za opicemi“, co dusí moderní pojetí života, brání volnosti. Novináři před časem označili papeže Jana Pavla II. za konzervativního – tedy někoho, kdo se s těmi názory a postoji nehodí do současného světa. Jan Pavel II. odpověděl: slovo konzervativní je spojeno se slovem konzervovat, tedy uchovávat a chránit před zkažením. Posláním papeže a všech křesťanů je chránit pravdy evangelia. To je význam slova: „vy jste sůl země, vy jste světlo světa“. Myslíme si to také?     

Svítit

Svíce, kterou jsme na začátku dnešní bohoslužby drželi v ruce, rozžatá svíce na oltáři, paškál u křtitelnice je vždycky znamením živého Krista. Plamen svíce přináší světlo tam, kde je temnota. Plamen je živen voskem svíce. Hořící svíce v našich rukou připomíná, čím se máme stát také my. Nejen světlem, ale také těmi, kdo jsou schopni dát svůj život pro druhé.

Ježíš jde přímo ke mně

Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Důvěryhodné a správné svědectví o Ježíši může vydat jen ten, kdo Ježíše poznal. Neméně důležité je vidět to, co vidí Jan. Totiž, že Ježíš jde přímo k němu. Není nad hluboký prožitek, že Ježíš jde přímo ke mně…    

Na tvé slovo spustím sítě

Po neúspěšném celonočním lovu, se začne tesař z Nazareta plést Petrovi a ostatním do jejich profese. Pro mnohé to bylo nelogické. Petr nejdříve Ježíšovi připomene pravidla rybolovu – celou noc – ale přesto prohlásí… na tvé slovo spustím sítě. Ježíšovo slovo se stává důvodem jeho jednání. Mohl by sice podlehnout únavě, nedůvěře a pomyslet si, že je to zbytečné, že je lépe se sebrat a jít domů. On odvážně vychází ze sebe a rozhoduje se Ježíši důvěřovat. PŘEJI V ROCE BIBLE RADOSTNOU DŮVĚRU V BOŽÍ SLOVO.

Světlo

Vezměme za své světlo, které se rozžalo před dvěma tisíci lety a doposud nezhaslo, ač proti němu bojovali tak mnozí. Jenže ani Herodes, ani Pilát, ani židovští starší, ale ani Marx, Stalin, Mao a jak se všichni jmenovali, nedokázali zhasnout světlo jménem Ježíš. On je právě tím světlem, které osvědčilo svou stálost, životaschopnost a sílu v protivenstvích, likvidačních kampaních, pomluvách a nepřátelství. Jaké jiné světlo bychom si měli oblíbit? Jakému jinému světlu důvěřovat? V jakém jiném světle se snažit chodit? /zdroj: WWW.vira.cz/