Slova na cestu 2018

Proto obstála

Vážené rodiny ve farnosti, víme, že ani svatá rodina neprožívala život bez komplikací. Také víme, že Bůh nebyl v této rodině hostem, ale členem rodiny. Proto obstála. A za to se modlím.

Ztratil se

Panně Marii a Josefovi vadilo, když se jim Ježíš ztratil, když ho neměli na očích, když s nimi nekráčel domů. A nám to vadí? Nebo nevadí?

Recept na svatost

Mariin a Josefův vánoční recept na svatost našich rodin je jednoduchý. Oni jednoduše přijali Ježíše, Božího Syna do svého středu. Rozhodli se kráčet po cestě svého života v jeho přítomnosti a s jeho požehnáním.

Aabychom viděli

Co jsme o tomto adventu dělali, co jsme prožívali? A co v tomto roce očekáváme od vánočních svátků? Snad vzpomínky, nostalgii anebo něco nového? Bůh nám dává znamení, abychom viděli jeho činy, jeho obdarování pro nás. A také, abychom viděli, co od nás očekává.

Lidé se ptali – ptáme se i my

Myšlenka: Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Ptáme se i my? Nepatříme mezi lidi, kteří se neptají?  Ptát se Boha „co máme dělat“ je základní existenční otázka, která se dotýká věčného života. Kdy jsme ji naposledy položili Bohu?

To podstatné

A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

/Fil. 1 kap./

 

Jaký bude můj konec

Církev nás tento týden vybízí, abychom se ptali: »Jaký bude můj konec? Jakým bych si přál být shledán, až mne povolá Pán. „Až“ – může být daleko i blízko, nevíme, ale buďme připraveni.

 

Cizí nebo naše

Ježíš je Králem, jehož království není odtud, jehož království zůstane ve světě vždy poněkud cizím. Ale on je současně tím, kdo má ve světě stále „svoje lidi“, královské děti, ty, co ho bez výhrad za krále pokládají… Nás! Ježíš si přeje, abychom o jeho království vydávali svědectví.

 

Ježíš nenechává nikoho na pochybách

Ježíš nenechává nikoho na pochybách, že přijde konec světa. Máme mít strach? Máme propadnout zoufalství? Ježíš vede své učedníky k jinému postoji! Vybízí nás, abychom měli důvěru v něho a svěřili se do jeho rukou.

 

Více, než drobný peníz

 Ježíš zavolal své učedníky, aby pozorovali, čeho si ani nevšimli a co ostatně nepovažují za důležité. Ježíš v tom, čeho si mnozí nevšimli, čemu nevěnovali pozornost, vidí více, než jen drobný peníz. Pane, nauč nás vidět maličkosti a poselství, se kterými jsou spojeny. Prohlubuj v nás touhu svěřit svůj život do tvých rukou.

 

Ještě máš kus cesty

„Nejsi daleko od Božího království.“ Toto „nejsi daleko“ s nímž se Pán na znalce Zákona obrací, ovšem znamená něco jako „znáš dobře teorii“, ale k Božímu království máš ještě kus cesty. Jak prožívám Největší přikázání ve svém životě?

 

Pokud žijeme

„Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení. – Uvaž, tedy, čím jsi byl, co jsi a čím za krátko budeš! Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem!“ /sv. Hubert/

 

Měsíc říjen

je zasvěcen úctě Panny Marie Růžencové. „Když se modlíme růženec, je to jako by nás Maria vzala za ruku a řekla nám: „Pojď se mnou a podívej se, co pro tebe Ježíš udělal.“ Potom kráčejme s ní a ona nám umožní dívat se jejíma očima na to, co vidí, a zažít to, co zažila ona“.

 

Kdybys nám splnil

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ježíš nezavrhuje jejich ambice, nesnaží se je vykořenit, ale říká, jak je uskutečnit. „Buď posledním, který hledá prospěch druhých.“

 

Nauč nás

„Modlil jsem se a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal.“ Moudrost přichází jako ovoce modlitby. Proto prosme „Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce.“ A tak získali život.

 

Kdo je více bezmocný

Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě.“ A co když necháme pokrm bez povšimnutí? Ale, kdo je pak více bezmocný?

 

Revize

Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Není to tak trochu přehnané, řeknou mnozí. Ježíš nevyzývá k vraždě, sebevraždě, mrzačení, ale k revizi ruky, která může být zatnutá – zavřená. K revizi nohy, zda se nevydáváme jiným směrem, než je spása. K revizi oka, zda nehledá marnosti.

 

Před Ježíšem

Ježíš učedníky připravuje na svoji smrt a vzkříšení. Ale oni řeší otázku svých kariérních pozic. Co je náplní našeho času před Ježíšem?

 

Za koho mě pokládáš ty?

Za koho lidé pokládají Syna člověk? Za koho ty? V tyto dny stojíme pod křížem muže se svěšenou hlavou a hledáme odpověď. Tento vyvýšený, od mnohých pošlapaný, ale nebyl rozšlapaný. Byl deptán našimi úzkostmi, ale ne zdeptán. Nesl tíhu našich hříchů, ale nebyl jimi rozdrcen – nezůstal ležet na zemi. Ten muž se svěšenou hlavou se ukazuje také s hlavou vzpřímenou.

Proč – Když?

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným, vysvobozuje vězně, otvírá oči slepým, napřimuje sklíčené, miluje spravedlivé, chrání přistěhovalce… Proč chodíme za jinými bohy, když je náš Bůh takový?

 

Do začátku školního roku

„Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců.“

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré.

 

„To je tvrdá řeč! Kdo to má poslouchat?“

A mnoho učedníků od Ježíše odešlo. Učedníci neoznačují Ježíšova slova za tvrdou řeč proto, že by byla nesrozumitelná, ale proto, že je těžké ji přijmout – mají totiž zásadní dopad na život. Někteří ale řekli: „Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života.“

 

Ježíš ukazuje své tělo

Nejen horké počasí je příčinou toho, že lidé vystavují na odiv svá těla. „Dokonalé křivky, svalnaté, vypracované tělo.“ Mnozí tato těla zkoumají, okukují, obdivují… Tato těla a dokonalost těl je pouhá sláma, která dnes je a zítra shoří. Také Ježíš ukazuje své tělo, plné lásky, milosrdenství, obětavé pomoci. Koho více okukujeme, kterého těla si více ceníme? Věnujeme Ježíšovu tělu v eucharistii aspoň takovou pozornost jak tělům ostatním?

 

Poklekáme…

Poklekáme před bílou hostií, protože věříme, že je chlebem z nebe. Přijímáme skutečnost, že ten úplně obyčejný kousek chleba je Ježíš, který nás vzkřísí v poslední den a dá nám věčný život. Tedy, když tento pokrm nezůstane od nás netknutý.

 

I my budeme vyprávět…

Co jsme slyšeli a poznali, co nám otcové vyprávěli, příštímu pokolení budeme vypravovat slavné Hospodinovy činy i jeho moc. Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě a přivedl do života věčného. /Žl. 78/

 

A všichni se nasytili…

Ježíš vzal do rukou malé chleby, nezačal naříkat, že je to málo pro tolik lidí, že jsou lidé nezodpovědní, protože se na cestu nic nevzali, nezačal dokonce ani úpěnlivě prosit, ale začal Boha chválit a děkovat mu za skutečnost jaká je. A všichni se nasytili…

 

Pojďte a učte se…

Jistě, potřebujeme vypnout, potřebujeme odpočinek! Ale ne každý odpočinek nás občerství. Pokud totiž nevytáhneme své starosti a únavu před Boha, nemá šanci s nimi pohnout. Ježíš nás dnes zve, abychom k němu přišli a nalezli odpočinutí pro tělo, ducha i duši.

Učte se ode mne, říká Ježíš. Při slyšení této výzvy se nám může promítnout velké množství katechismových otázek, slov, pouček. Někdy může tato výzva na nás padnout jako nějaká těžká plachta. Dnes zní výzva příjemně. Ježíš nabízí odpočinutí v jeho blízkosti a s ním. Přijmeme?

Dotyk

„Ježíš se rozhlížel, aby našel tu, která se ho dotkla.“ Ježíš se i dnes rozhlíží, kdo se k němu přibližuje, kdo se plaše dotýká lemu jeho roucha. Kdo k němu přichází s touhou po uzdravení. Ježíš se rozhlíží, kdo po přijetí Božího daru vystoupí z davu a vydá svědectví.    

Modlitba 

„Pane, dej mi odvahu měnit ty věci, které já můžu změnit. Dej mi odvahu, abych přijal to, co změnit nemohu. Dej mi moudrost, abych byl schopen rozlišovat jedno od druhého.“
Reinhold Niebhura

Vidí? 

„Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Ježíš se rozhlédl po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní. Každý, kdo plní Boží vůli, to je můj bratr i sestra i matka.“ Co myslíte, když se Ježíš rozhlíží, vidí i naše tváře v jeho blízkosti? 

 

S Ježíšem u stolu

Když lidé jedli s Ježíšem, vždycky se odehrávaly úžasné věci. Buďme velmi pozorní, plně duchem přítomní, otevření, když zasedáme s Ježíšem k jednomu stolu!  Jedinou možností, kdy zasedneme s Ježíšem ke stolu je mše svatá. Když budeme pozorní, uvidíme¨,  prožijeme věci.

 

Modlitba

Vede se někomu špatně, ať se modlí. Má někdo radost, ať Boha chválí…

Hasicí přístroje

Bůh může zapálit naše srdce, aby hořelo láskou. Proto odložme všechny „hasicí přístroje“ a nezhášejme oheň Ducha.

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
„Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my.“

Věřím, že si přejeme, aby si děti uchovaly svůj život ve víře v Boha. Proto my, dospěláci, musíme zvedat své oči k nebi…

Rostli ve víře

Když se díváme na prvotní církev, která spolu s Marií, Ježíšovou Matkou, dostává Ducha Svatého, tušíme, jak by to mělo být i dnes: tehdy se všichni znali jménem, modlili se společně, radovali se a chválili Boha za jeho velké skutky. Rostli ve víře a počet učedníků se rozmnožoval.

„Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé.“

Božími dětmi jsme se stali na křtu, ale nemáme tím nebe zajištěné. Čím budeme? To záleží na to, jak necháme v sobě dary milosti rozvinout, jak budeme spolupracovat s Boží milostí. Budeme?

Vrátili se, bylo to potřebné

„Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.“ To byl důvod, proč se z Emauz, ještě téhož dne, vydávají zpět do Jeruzaléma. Zvěstovat setkání se Zmrtvýchvstalým nesnese odkladu. Každá mše svatá znamená setkání s Ježíšem při lámání chleba. Zůstáváme v klidu nebo se vydáváme na cestu a touhou Ježíše zvěstovat?

Přišel tam, kde byli učedníci

„Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli jeho učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok.“ Přišel tam, kde byli shromážděni… Přichází i dnes tam, kde jsou shromážděni jeho učedníci, tedy my, Měřínští farníci. Vidět jeho lásku, o které svědčí jeho rány, přijmout pozdrav a dar pokoje, vede k radosti, o kterou se chceme podělit s druhými.    Shromáždění Ježíšových učedníků se navždy stává místem, kam Ježíš přichází. Ve shromáždění ho také očekávejme.

Důležité je to s Kristem!

Díky Zmrtvýchvstání Ježíše Krista nám již smrt nenahání strach, ale stává se navždy branou k novému životu s Kristem ve slávě. Jeho zmrtvýchvstání nám poskytuje naději, že ani my nepropadneme ve smrti do temnoty, ale budeme vzkříšeni do Boží lásky. S Kristem zde žít, s Ním umírat a vejít do slávy. Důležité je to s Kristem!

Věta plná naděje a života

První pomoc poskytnutá kolemjdoucími, odborný zásah záchranářů, rychlý transport do nemocnice. Zraněný člověk může dál žít…
Která věta lotrovi na kříži zachránila život? „Otče, odpusť jim, neboť oni nevědí, co dělají“, „Ježíši, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“ Obě věty. Ovocem Ježíšovy modlitby za hříšníky je modlitba lotra. Pamatujme na to, když budeme přistupovat ke svátosti smíření. Volajícími k Otci za uzdravení jsou dva. Ježíš Spasitel a hříšník.

Kající srdce

Žalm, který jsme dnes vyslechli je modlitbou krále Davida, který zhřešil. Vyjadřuje nejen lítost a víru v Boží milosrdenství. Ale poskytuje nám pohled do srdce kajícího. Co se v něm odehrává? Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám – a hříšníci se budou obracet k tobě.“ Jaký postoj zaujím