Začátek – pokračování – zakončení
Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím. Evangelista Marek staví začátek radostné zvěsti o Božím synu k Jordánu, kam přicházeli lidé, vyznávali hříchy, konali pokání a nechávali se od Jana pokřtít. Když je počátek evangelia, nutně musí být i pokračování. Snad jsme to my, kdo máme pokračovat? Nikde v Písmu nenajdeme slova: Zakončení evangelia o Božím synu. Radostná zvěst o vykoupení člověka totiž nikdy neskončí. Na věčnosti nabude jen plných rozměrů.
Neboj se, já jsem tě vykoupil
V adventní době říká Bůh každému z nás: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj“ (Iz 43,1). Očekávání Ježíšova příchodu v adventní době může naše srdce rozevřít a osvobodit pro to, aby v něm již dnes mohl přebývat Bůh.
Kdo rozhodne – kdo rozhoduje
Domníváme se, že až staneme na konci času před Bohem, tehdy On o nás rozhodne. Všimněme si, Kristus zasazuje rozhodování o naší věčnosti do jiného času. Říká: „Byl jsem…“ Toto vyjádření nás vrátí zpět, možná do dnešní doby. Chápejme, dnes rozhodujeme o sobě, o své věčnosti… Pro co jsme se dnes rozhodli?
Král rozdal majetek
Král rozdal hřivny, ale nedal instrukce, jak s nimi naložit. To nám má napovědět láska. Kdo čeká nařízení, již hřivny zakopává. Nepřehlédněme, ten, který hřivny daroval, ten se také bude ptát, zda byly užity i k jeho oslavě a šíření Božího království, nebo zda jsme je sobecky využili jen pro sebe, či nevyužili vůbec.
Každá chvíle je důležitá
„Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“ Ve skutečnosti nezáleží na tom, zda čekání na Pánův příchod trvá dlouhou či krátkou dobu, ale na umění dobře využít všechen čas, protože pro spásu je důležitá každá chvíle.
Bohu díky
„Proto děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest.“ „Bohu díky! Chvála Tobě Kriste!“ Tak děkujeme za slovo Boží v kostele. A jak děkujeme doma?
Úsměvný důvod
Učitele zákona zajímá, které přikázání v zákoně je největší? Důvod, proč ho to zajímá je poněkud úsměvný: chtěl Ježíše přivést do úzkých. Ale zvažme, copak je to možné? Zajímá nás jaké místo v našem životě má největší přikázání? Milovat znamená nosit ve svém srdci. Co nosíme?
O kom apoštol píše?
Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. O kom apoštol píše? Zcela určitě o křesťanech v Soluni. Apoštol Pavel Jaká slova by obsahoval list od apoštola adresovaný nám, farníkům z Měřínské farnosti?
Pozvání na hostinu
Která hostina se nejvíce podobá té, o které hovoří evangelium? Je to hostina eucharistická. Na obou hostinách zasedneme s Ježíšem. Slavme tedy ve svatebních šatech hostinu eucharistickou, abychom mohli slavit i hostinu věčnou.
Je možné nemít starosti?
Bratři! O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Fl 4,6
Dovršte mou radost
Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Flp. 2,1n.
Čas milosti
„Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!“ Když máme Boha, máme vše.
Aby v nás nezemřelo něco důležitého
Při vážném zranění je důležité postarat se o to, aby byl do plic zraněného dopraven kyslík. Ten totiž uchovává buňky, aby neodumřely. Odpuštění je něco podobného. Pomáhá, aby v nás nezemřelo něco důležitého, uživuje to, co je poraněné.
Napomínat, ale jak?
Co je nám bližšího, než poukazovat na chyby druhých? Proč to děláme? Ježíš ukazuje jinou cestu. Mluví o bratrském napomenutí, tedy o tom, jak chybujícímu pomoci. Je to náročná cesta, ve které pomůžeme druhému, aby i po pádech mohl jít dál.
Co prospěje?
„Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (evangelium)
Tak za koho?
Za koho lidé pokládají Syna člověka? Ptát se v kostele, kdo je Ježíš, to je téměř opovážlivost. Všichni to vědí. Opravdu vědí? Jak o tom svědčí naše skutky?
Modleme se
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby
Ježíš neutiší bouřku,
když Petr z loďky vystupuje, ale až začne tonout, aby Petr mohl růst ve svých (ne-)možnostech. Víra vyžaduje opuštění starých jistot a odvrácení se od zaběhnutých úhlů pohledu a způsobu jednání“, aby se náš život posilnil
Ježíš vzal s sebou
„Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel.“ Člověk je největší tehdy, když klečí na kolenou před Živým a Pravým Bohem.
Co bychom od Boha žádali my?
Král Šalomoun se modlil takto: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ Co bychom od Boha žádali my?
Velebím tě Otče
„Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým.“ Při jaké příležitosti jsme naposledy chválili a velebili Boha? Najdeme ve chvilce zastavení aspoň pět důvodů, abychom Boha pochválili? Udělejme to.
Co má vyrůst
Někteří, když slyší slova podobenství o rozsévači, přemýšlí o tom, jakou půdou je jejich srdce. Pro usnadnění přijetí slova Božího by bylo lepší přemýšlet o tom, co mi nabízená setba Božího slova přináší, jaký život toto semeno Božího slova obsahuje a nabízí.
Oslavovat
Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Šťastný je lid, který dovede oslavovat. (Žl) Uspořádat oslavu, například při narozeninách, umíme. Umíme slavit, když nám Bůh prokázal milost, když se dotkl našeho srdce?
Cože anděl řekl?
„Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ Dvě důležitá sdělení: Tvá modlitba je vyslyšena. Význam jména Jan – Bůh je milostivý. K čemu nás toto sdělení povzbuzuje?
Každý z nás je důležitý
„Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Jak? Tím, že budeme žít pro druhé…
Přání
„Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.“
Obdarovaní
Nelze přehlédnout, že první plod Ježíšova vzkříšení je dar odpuštění spojený s darem Ducha pokoje, Ducha svatého! K čemu by byly tyto dary, kdyby nebyly přijaty?
Tři přání
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím, abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám. (Žl) Žalmista vyslovuje před Bohem tři přání. Jaká by byla naše tři přání vyslovená před Bohem?
Jaké naděje mi dává Kristus?
„Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností“. Kdo – co – je důvodem mé naděje? Jaké naděje mi dává Kristus?
Vyvolený a vzácný
„Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám…“ Jakou odpověď dáme, jestliže je pro nás Kristus vyvoleným a vzácným?
Modlitba
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života, a to i tehdy, když se zdá, že o něj nestojíme…
Je mi tato informace užitečná?
„Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, OBČANÉ MĚŘÍNSKÉ FARNOSTI, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh Ježíše vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci.“ Je mi tato informace užitečná?
Pozorní posluchači
Je to zvláštní, že pozornými posluchači Ježíše byli jeho nepřátelé. Proto nechávají ke hrobu postavit stráž. A co učedníci? Ti jsou s Ježíšovým poselstvím zavřeni. Co ženy? Ty jdou posloužit mrtvole. A co my? Velikonoce jsou povoláním k životu.
Samozřejmost, láska, výzva?
„Bůh ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás všechny“ (Řím 8,32). K čemu nás vede toto sdělení? Je to samozřejmost, láska, výzva…?
Lazar na Ježíšovo zavolání z hrobu vyšel. A ty?
„Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide. „Vdechnu vám svého ducha a ožijete!“ A tak poznáte, že já jsem Hospodin.“ Lazar na Ježíšovo zavolání z hrobu vyšel, po čase zase zemřel. Když konáme pokání, jsme vzkříšeni k životu, kde smrti již nemá svoji vládu.
Ať vidím
„Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.“ Z 2. čtení.
Pádný důvod
„Žena nechala svůj džbán u studny a odešla do města.“ Nechali bychom jen tak ležet něco, co nezbytně souvisí se zachováním života? Museli bychom k tomu mít pádný důvod. Ona ho měla: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“
Kam nás chce Ježíš dovést?
Ježíš vyvedl Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu a ukázal jim, kam chce učedníky i nás dovést. Ukázal jim Boží slávu, ukázal jim, kde se nacházejí ti, kdo zde žili ve znamení víry, dal jim zaslechnout Otcův hlas, který zjevuje, že následováním Ježíše dosáhneme i my spásu.
Necháme se proniknout?
„Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme…“ Bůh dává proniknout, otázkou je, zda se snažíme pronikat a žít…
Starejte se o Boží věci a Bůh se postará o vaše.
„Nedělejte si starosti a neříkejte: Co budeme jíst? Nebo: Co budeme pít? Nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“ Znamená to snad nedělat nic? Ne. „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ Starejte se o Boží věci a Bůh se postará o vaše.
„Prosím vás, abyste přemýšleli,
čím by byl lidský život, kdyby Ježíš neřekl: „Milujte své nepřátele!“ Jak by vypadal svět, kdybychom v našich vzájemných vztazích, dávali přednost nenávisti mezi národy, mezi lidmi a národnostmi? Kdybychom budoucnost jednotlivců postavili na tomto základě, lidstvo by bylo odsouzeno k zániku.“ Jak by vypadal náš svět bez odpuštění? Jan Pavel II.
Otevři – ukaž – pouč
Otevři mé oči, ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu ji věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Sůl a světlo
Naše životy ovlivňují svět okolo nás! Jsme sůl a světlo. Bez nich bude svět tmavý a bez chuti. Ne, nejde o namyšlenost, že jsme více než jiní. Jde o výzvu, abychom byli co k čemu ve společnosti platní.(www.vira.cz)
A ty?
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Mnozí přišly, aby poslouchali, co říká. A ty?
Směr
Člověk se na svém výletě životem musí zastavit a rozhlédnout. Je třeba vidět správný směr, než se vydáme na další cestu. Stojí tu průvodce, který nás vybízí: „Pojďte za mnou.“ Zvážíme, za kým dnes půjdeme? Půjdeme, nebo budeme je škobrtat?
Proslavím se tebou
Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Rozumím této větě? Maria nám ji přibližuje slovy: „Veliké věci mi učinil ten, který je mocný.“ Jak se Bůh projevuje ve tvém životě? Jaké o něm vydáváš svědectví?
Kdo je to?
Již za Ježíšova pozemského života hledali lidé odpověď na otázku: Kdo je to? Všem hledačům odpovědi Bůh říká: „To je můj milovaný syn, mám v něm zalíbení.“ A od křtu Ježíše v Jordánu víme, jak se na každého pokřtěného, tedy i na nás dívá Bůh. Otázkou zůstává, zda se i my na druhé díváme jako na toho, koho má Bůh rád, koho rád vidí, s kým se rád setkává. Nemůžeme se přece dívat na druhé jiným pohledem, než tím Božím!
Budeme také vzývat
„Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!’ Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“ Budeme také vzývat Boží jméno?
Přidáme se?
„A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“ Přidáme se?
Štědrý večer
si nedovedeme představit bez slavnostní večeře a vánočního stromku. Jestlipak víme, že podle křesťanské tradice nesmí pod vánočním stromkem chybět dárek pro chudé? A setkání u stolu, či stromku je příležitost pro rodinu ke společné modlitbě?
Podivuhodné věci
„Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.“ V souvislosti s Ježíšem se dějí podivuhodné věci. Vidíte je? Že ne? Není tedy něco špatně?
Spása
není o našem výkonu, není o tom, co všechno vykonáme, ale tom, co Bůh vykoná s námi a v nás, pokud mu to dovolíme. Spása, to je společné přebývání člověka s Bohem. Až někdy? Snad již nyní!
Začátek adventu
Nyní se vám zdá, že cílem tohoto listu je, jak užitečně projít adventem. To ovšem není to nejdůležitější. Cílem je umožnit, aby advent procházel námi, každým z nás, abychom o Vánocích nejen zazpívali „Nám, nám narodil se!“, ale skutečně se z Kristova příchodu z plna srdce radovali. ( z listu biskupa Vojtěcha)