Slovo na cestu 2021

Ježíšova odpověď

Na místo, kde apoštolové Ježíše ze strachu opustili, Petr ho zapřel, na toto místo lidského jednání, vyprázdněné od lásky, adresuje Ježíš velikonoční pozdrav „Pokoj Vám“. Naplňuje toto místo výzvou: „Přijměte Ducha svatého“. Apoštolům řekne: „Tak začínáme znovu“, ne s duchem strachu, ale s Duchem svatým a pokojem v srdci.

Ať všechno, na co budeme myslet, co budeme dělat, je zakotveno v lásce ke Kristu. Láska dodává všemu smysl a hodnotu. Ať tím vším, co budeme konat, naše láska ke Kristu Spasiteli roste. Pak náš čas i naše konání se vpisuje do věčnosti.

To není špatný začátek

Těžkosti pro některé nastaly třetí den po ukřižování. Nastaly nejen farizeům a starším z lidu, ale také apoštolům. Příčinou byl prázdný hrob a zpráva, že mrtvý v hrobě není. Poselství o prázdném hrobě přišli farizeům a starším z lidu říct vojáci, kteří hrob hlídali. Rozhodli „od stolu“ a své rozhodnutí a vysvětlení podpořili penězi, které dostali šiřitelé jejich vysvětlení. Ani se nešli ke hrobu podívat. I učedníci byli skeptičtí. Smrt Ježíše na kříži byla pro ně dostatečným důkazem jeho smrti. Když vyslechli svědectví žen o prázdném hrobu, dokonce svědectví o setkání s živým Ježíšem, rozběhli se k prázdnému hrobu, vstoupili do něj… To není špatný začátek!     

Ježíš našel spící učedníky

Ježíš v Getsemanské zahradě vstal od modlitby a vrátil se k učedníkům, ale když je našel spící, znovu se vzdálil a modlil se stejnými slovy: „Otče, ale ne jak chci já, ale jak ty chceš. Kristus se modlí, zatímco ostatní spali, protože si neuvědomovali nebezpečí. Děláme to i my? Modlíme se i za naše spící bratry a sestry, kteří zavírají oči před nebezpečím ztráty spásy? My se musíme o to vroucněji modlit, o co méně si lidé uvědomují nebezpečí ztráty života s Kristem. 

Díváme se, nasloucháme, učíme se…

Od mrtvého člověka již nic neočekáváme. Když Ježíš řekl slova: „Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě,“ byl ještě živý mezi lidmi. Pozvedáme proto své oči i srdce a díváme se na Ježíše na kříži. Díváme se, nasloucháme, učíme se… Ježíš se nám představuje z výšky svého kříže. Ukazuje nám své utrpení a svou slávu jako tajemství nejvyšší lásky. Tam daroval všechno: odpuštění svým vrahům, zločinci ráj, nám dal matku a své tělo a svou krev, celý svůj život, až po výkřik „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Všichni jsme pozváni

Ježíš je hřeby připoutaný ke kříži. Již nikam nechodí, téměř nic neříká, zazní jen několik málo slov, mlčky visí, obětuje se za spásu světa. Jeden člověk říká, že v tom spatřujeme i jednotlivé fáze našeho života. Je čas, abychom šli a hlásali Boží království. Je čas, abychom přinášeli své nemoci, nemohoucnost stáří, jako oběti života za spásu světa. Pan kardinál Tomášek často připomínal: „Kdo pro Boží království pracuje, dělá mnoho, kdo se za Boží království modlí, dělá více, kdo pro Boží království snáší utrpení, dělá nejvíc“. Je to také odvěká zkušenost církve. Všichni jsme pozváni mít účast na hlásání a budování Božího království.

Jděte s tím pryč

Co by Ježíš přikázal odnést z našeho chrámu? Asi nic, protože vše, co je v kostele není byznys, neslouží to ke kšeftům, ale k výzdobě chrámu a oslavě Boha. A jak jsou na tom ti živí, čím je naplněné naše srdce? Neřekl by Ježíš, při pohledu do našeho srdce, „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Chrám není obchodní centrum, tržiště, ale svatý dům Boží. Ježíš se snažil v chrámě probudit v srdci lidu vědomí, že se nachází v domě Otce a místo je posvátné.

Toho poslouchejte

Příkaz poslouchejte ho! Je plný Boží autority, ale též Boží lásky k člověku. Poslouchat Ježíše totiž není pouze povinnost, ale je to i milost, výsada, dar. On je pravda – budeme-li ho tedy následovat, nezmýlíme se; on je láska – stará se pouze o naše dobro. Ježíš k nám promlouvá především skrze naše svědomí. To samo o sobě však nestačí. Naše svědomí potřebuje být osvíceno a podpíráno evangeliem a učením církve, která je dnes oním obvyklým místem, kde k nám promlouvá Ježíš skrze tradici a učitelský úřad následníků apoštolů. Raniero Cantalamessa

Poušť – opustit něco – pustit se něčeho – odpustit někomu

„Bože, ty léčíš naši hříšnost modlitbou, postem a štědrostí…“ Odejděme na poušť, aby poušť nepřišla k nám. Poušť není rekreační oblastí, kam se jezdí ve stylovém oblečení, za zábavným, či sportovním programem. Poušť je místem ticha, omezení, setkání s tím, co při běžném životě často uniká. „Poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu,“ abychom se občerstvili a prohlédli… 

Karanténa

Slovo karanténa, které nás provází, se pomalu a jistě vytrácí. Není to proto, že by zeslábla síla infekce. Často je to proto, jak říkají někteří, chráním druhého. Když totiž infikovaný nahlásí s kým se setkal, pošle ho do karantény. On pak musí žít v izolaci, nevydělá peníze, nemůže se setkávat s kým chce… Ano, o mnohé nepřijde, ale virus se nerušeně šíří dál a může způsobit mnoho bolestí. Za krátký čas, na popeleční středu, bude nabídnuta účinná karanténa celému světu. Nebude vymáhána, jen doporučená. Kořenem je totiž láska k Bohu i lidem. Ale chrání i uzdravuje.

Ono to nějak dopadne

Lidé říkají i o životě po smrti: „Ono to nějak dopadne“ Nějak určitě, ale Pán chce, aby završením našeho života bylo společenství v nebi s ním. Je velkým bláznovstvím vytvářet si cesty a mechanismy, jak se dostat do nebe. Lepší je přijmout a žít to, co je Bohem vytvořené a nabídnuté. V listě Židům čteme: “Usilujte o pokoj mezi všemi lidmi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, abyste se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milosti a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha lidí.“ Žid. 12. kap. 

Znamení kříže

Znamení kříže zahání zlého ducha. „Znamení kříže je hrozným pro zlého ducha, neboť svatým křížem mu unikneme. Znamení kříže je třeba dělat s velikou uctivostí. Začínáme od hlavy: to je počátek, stvoření, Otec; poté srdce: to je láska, život, vykoupení, Syn; a nakonec ramena: to je síla, Duch Svatý… Toto všechno nám připomíná kříž. Vždyť my sami jsme byli učiněni k podobě kříže.“
Sv. Jan Maria Vianney

„Obraťte se a věřte evangeliu:“

Možná nás napadne: to slovo je určené tam těm… vždyť my jsme věřící, hodíme do kostela, zachováváme předepsané posty, modlíme se… Ježíš se tímto slovem obrací, ne na tam ty, ale na nás. Tak usedáme a přemýšlíme. Obrátit se znamená „obrátit svůj pohled „nahoru“ k Bohu a „odvrátit“ svůj pohled od zajetých vzorců myšlení. Obrátit se znamená žít z toho, že Ježíš je i nyní zde mezi námi, znamená to vkládat do modlitby i ty, kteří se od Boha odvrátili a čerpají jen z pozemských systémů, věřit, že Boží milosrdenství není automatické, ale obrovský dar, o který se s důvěrou prosí…

Dbejme o svatost

V současné době se mnoho dělá pro krásu a zdraví lidského těla. Sport, kosmetika, estetická chirurgie, zdravotnictví, které se stále zdokonaluje… Buďme však důslední a dbejme nejen o krásu, zdraví, přitažlivost, ale také o svatost. Nezapomeňme na důležitá slova apoštola Pavla: „Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.“

Jsem Bohem milovaný

Evangelista Lukáš napsal: „Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“ Na mnoha místech, při různých situacích uvádíme jména svých rodičů. Při křtu jsme se stali Božími dětmi. Tehdy i nám dal Bůh moc otevírat nebe, odkud pramení vše dobré. Stačí k tomu modlitba, pramenící v čistém srdci, spojená s důvěrou.

Mocné slovo

„Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi“. Když se Ježíš narodil, když v něm Bůh přišel mezi nás, přibližně rok neřekl ani slovo. Tak jako každé malé dítě. Z třech roků jeho veřejného působení se nám zachovala jen jedna věta. „Bůh je láska“. Tato věta byla zřejmá na každém jeho kroku. Ta láska přichází k nám.

Nový rok

Dejme i nadcházejícímu novému roku jméno „Ježíš“ jméno Ježíš znamená: „Jahve pomáhá.“ Poznamenejme se na čele, v duchu a v srdci křížem tohoto Ježíše! Směle řekněme: „Naše pomoc je ve jménu Pána.“ Když jeho jméno nad tímto rokem září, stane se i nejtemnější hodina hodinou roku Pána a jeho spásy.“ Záleží na tom, jaké jméno novému roku dáme! Pro některé to může být: ekonomický, studijní, pracovní úspěch, přátelství… dejme novému roku jméno Ježíš! Kéž se i v tomto čase na prvním místě uskutečňuje naše spása! Karel Rahner