NE – 17. neděle v mezidobí, Den prarodičů – 9:15 Za Josefa Novotného, bratra Ladislava a rodiče – 11:00 Poutní slavnost v Jersíně.
PO: – 7:00 Za Jana Sedláčka, živou a zemřelou rodinu 18:00 Černá.
ÚT: – Památka sv. Marty, Marie a Lazara – 19:00 Za manžela a celou rodinu.
ST – 19:00 Za Josefa a Věru Dohnalovy, Marii Vondruškovu, celou živou a zemřelou přízeň a duše v očistci, po mši svaté příležitost k osobní modlitbě před Ježíšem ve svátosti oltářní do 20:15.
ČT: – sv. Ignáce z Loyoly, kněze – 18:00 Modlitba růžence – 18:30 Modlitby matek.
PÁ: – sv. Alfonza, Maria z Liguori – První pátek v měsíci – 18:00 Výstav Nejsvětější svátosti, osobní modlitba, svátost smíření – 19:00 Za manžela, celou živou rodinu a duše v očistci.
SO: – První sobota v měsíci – 7:00 Za Marii Horákovu, manžela Oldřicha a rodiče Markovy.
NE – 18. neděle v mezidobí – 7:45 Za Annu Nožičkovu, manžela, rodiče Tomanovy, Švagrovou, na poděkování za přijatá dobrodiní – 9:15 Za rodiče Urbanovy, Machovy, děti, Boží požehnání pro rodiny a duše v očistci.
Starost o čistotu farního kostela přebírá skupina Měřín 3. Poděkování zasíláme skupině Měřín 2.
Slavíme první pátek a první sobotu v měsíci: V pátek zveme na modlitbu, při které uctíváme Ježíšovo Srdce – lásku. V sobotu zveme na oslavu Matky Boží Panny Marie. V Netíně začíná mše svatá v 18 hodin, předchází ji modlitba sv. růžence, lze přistoupit ke svátosti smíření. Vykonanou poutí lze získat milosti Jubilejního roku pro duše v očistci. Pěší poutníci odchází v 16 hodin od fary. Zveme!
Znamení naděje pro staré lidi. /Pokračování listu papeže ke dni seniorů./ Jubileum od svých biblických počátků představuje dobu osvobození: otroci byli osvobozováni, dluhy odpouštěny, půda vracena původním vlastníkům. Byla to doba obnovy společenského řádu požadovaného Bohem, ve které byly uzdraveny nerovnosti a útlaky nahromaděné v průběhu let. Ježíš obnovuje tyto osvobozenecké události, když v nazaretské synagoze zvěstuje radostnou zvěst chudým, navrácení zraku slepým, propuštění vězňů a návrat zdeptaných ke svobodě. Díváme-li se na staré lidi v perspektivě Jubilea, jsme také my povoláni prožívat s nimi jejich osvobození, zejména od samoty a opuštěnosti. Letošní rok je příhodnou dobou, abychom to uskutečňovali. Boží věrnost jeho příslibům nás učí, že ve stáří existuje blaženost, autentická evangelijní radost, která nás vybízí, abychom zbořili zdi lhostejnosti, v nichž jsou často staří lidé uvězněni. Naše společnosti na všech zeměpisných šířkách si příliš často zvykají na to, že tak důležitou a bohatou součást svého celku nechávají na vedlejší koleji a zapomínají na ni.
Každá farnost, každé sdružení, každé církevní uskupení je povoláno k tomu, aby se stávalo protagonistou „revoluce“ vděčnosti a péče, která se má uskutečňovat častými návštěvami starých lidí, vytvářením pro ně a s nimi sítí podpory a modlitby a navázáním vzájemných vztahů, jež mohou dávat naději a důstojnost tomu, kdo se cítí zapomenut. Křesťanská naděje nás vždy pobízí, abychom se odvážili něčeho navíc, mysleli ve velkém, abychom se nespokojili se současným stavem. V tomto případě máme pracovat na změně, která obnoví úctu a lásku ke starším lidem. /pokračování/