Ti, kdo uvěřili
„Ti, kdo uvěřili, setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.“ Způsob života prvních křesťanů je výzvou! Jednotlivé projevy života jsou způsobem jak se setkat s Kristem a žít sním i dnes.
Velikonoce
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Jan 20,1-9
Marie Magdalská vidí jen prázdný hrob. Jan a Petr nacházejí pečlivě složená plátna – důkaz, že tělo nikdo neukradl. Prázdný hrob se stal poselstvím o vítězství nad smrtí. Milovaný učedník uviděl a uvěřil, čímž se mu otevřelo pochopení Písma. Kristus je volný, pouta smrti padla. /vira.cz/
Zbytečná námaha
Ježíš řekl Martě: „Tvůj bratr vstane.“ „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Evangelium.
O smrt těla, která určitě jednou přijde, se starají všichni a snaží se, aby nepřišla. Člověk, který jednou umřít musí, se stará, aby nezemřel, a člověk který má žít věčně, se nestará, aby nehřešil. A když se namáhá, aby nezemřel, namáhá se zbytečně, neboť jen docílí odkladu smrti, ale nevyhne se její nevyhnutelnosti. Když se však vyhýbá hříchu, nebude mít žádnou starost a bude žít věčně. Sv. Augustin.
*****
I slepý může být Božím znamením
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky.“ Kolik nemocných lidí se dnes při setkání s nemocí, utrpením, bolestí ve vzájemných vztazích, ptá: Co jsem udělal špatného, že musím takto trpět? A proč zrovna já? Hledáme viníka, kdo za to může. Ježíš svou odpovědí říká, že je třeba se osvobodit od sebeobviňování, protože to může být úplně jinak. „Mají se na něm projevit Boží skutky.“ A tak se při pohledu na nemocného mohu ptát: „Pane, jak se na něm mají projevit Boží skutky a budeš mě k tomu potřebovat?“ Stejnou otázku si mohu položit v souvislosti se stářím, s obavami o budoucnost, při nedorozumění s druhými. Líbí se mi způsob uzdravení. Ježíš slepému blátem potřel oči. Jako by uzavřel jeho minulost. A pak řekl: jdi se umýt v rybníku Siloe. Siloe znamená poslaný. Slepec nabyl zraku, protože šel tam, kam ho Ježíš poslal, umyl se – tedy uvěřil.
Pramen živé vody
Když máme žízeň, stačí nám jen si vzpomenout na vodu, kterou máme na dosah ruky? Jistě ne. Pokud jsme ochabli v počáteční horlivosti Popeleční středy po duchovním růstu, je třeba znovu se nadechnout k další cestě k velikonoční obnově křestního vyznání.
Jediným rozhovorem dokázal Ježíš vrátit sebeúctu a dát smysl životu samařské ženě unavené neuspořádaným životem a každodenními povinnostmi a těžkostmi a napojit její duši živou vodou. Otevřel její nitro víře. Na každého z nás čeká Ježíš na nějakém místě, u nějaké studny, která sama o sobě nemůže odstranit žízeň naší duše, aby i nám znovu otevřel pramen živé vody a vrátil naší víře svěžest první lásky. Uděláme si pro něj čas?
Pozvání
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn (Mt 17,1) Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu. Lk 9,28-29 Ježíš nevystoupil na horu do samoty, aby mohl být proměněn, ale aby se v tichém prostředí modlil. To byl jeho původní úmysl. Proměnění bylo výsledkem jeho modlitby. To je důležité sdělení pro nás. Není možné postupovat k našemu proměnění a sjednocení s Kristem bez takové modlitby, jakou nám představuje Kristus: modlitba uskutečněná v ústraní, tichosti a pokoji.
„Bratři a sestry, my však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.“ (Fil 3,20-21)
Pojď za mnou
Přijali jsme oznámení o postní době nebo do postní doby vstupujeme s odhodláním ji prožít k oslavě Boha a k naší radosti? V uplynulých hodinách zazněl příběh o povolání celníka Matouše za apoštola. „Pojď za mnou.“ „On vstal a šel za ním“. Toto slovo ve mně dlouho zrálo a provází mě téměř čtyřicet roků kněžského života a vždycky když zaznívá, mě naplňuje radostí. V postní době zaznívá Ježíšovo pozvání: „Pojď za mnou“, které se obrací ke každému člověku, je adresované každému z nás. Celníkova odpověď: „On vstal a šel za ním“ nekončí chůzí, ale stolováním, hostinou, uprostřed které byl Ježíš a kterou Matouš připravil. Postní výzvy, které zaznívají, nás přivádí k tomuto závěru. Přeji požehnaný postní čas.
Chceš-li
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil. /Sir 15,15-20 / „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít.“ Zvol si život svobodným plněním přikázání a vztahem lásky.
Vy jste sůl země a světlo světa
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ Když nás dnešní evangelium vybízí, abychom byli světlem, nechce po nás žádné mimořádné činy. Nechce po nás, abychom zářili jako superstar tohoto světa, které se musí předvádět, aby si jich někdo všimnul. Nemusíme dělat nic zvláštního, jen se pravidelně setkávat s Bohem. Nechávat se jím posvětit, uzdravit a povzbudit. Dávat mu pravidelně chvíli času, aby nám dal kousek svojí krásy. V tom je skryto tajemství světla
Světlo ke slávě
Kdo chce mít doma světlo, musí rozhrnout závěsy, vytáhnout žaluzie nebo rozsvítit lampu. Kdo chce mít světlo víry, potřebuje Ježíše Krista. On je ten, který přišel, aby nám odhalil tajemství o Bohu, o odpuštění hříchů, o věčném životě, a o cestě, která k němu vede. Seznámit se s Ježíšovým učením je jako rozsvítit lampičku. Ale seznámit se s Ním je jako vstoupit do krásného, sluncem zalitého dne. Simeon vzal Ježíše do náruče a velebil Boha. Obětí v náručí je znamení přijetí a přátelství. Pro nás je to výzva k následování. Přijmi Ježíše. Poznej jeho učení. Vybuduj si s ním důvěrný vztah. A světlo víry prozáří i tvůj život.
Lid uviděl veliké světlo
Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (srv. Mt. 4,12n.)Když přijdeme do místnosti a rozsvítíme, může se nám stát, že uvidíme nepořádek. Samotné světlo ještě neudělá pořádek. Jen nám ho pomůže vidět. To, že přišel Ježíš, neznamená, že je konec zla, smutku nepokoje. Ježíš přišel, jako světlo, abychom v tomto světle uměli rozlišovat co je dobré a co je zlé. Čeho bude v našem světě více? Toho koho budeme následovat. To závisí jen na nás.
Jan viděl Ježíše
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Když uviděl Ježíše, podpořen viděním holubice, nezaváhal. Vyznal: „Toto je Boží Syn.“. “ Je zvláštní, jak málo lidí na toto Janovo svědectví zareagovalo. Podle evangelií vlastně jen Ondřej a Jan. Bylo Janovo svědectví tak slabé? Nebo „hluchota“ lidí kolem něj tak velká, že sice slyšeli, ale ne srdcem?
Všichni věřící dobře znají modlitbu, která těsně předchází svatému přijímání. Kněz pozvedne Eucharistii a opakuje slova Jana Křtitele: „Hle Beránek Boží…“ A lid odpovídá: „Pane nezasloužím si, abys ke mně přišel…“ Přesnější překlad zní: Pane, nejsem hoden“. Co v nás tato slova, která zaznívají i z našich úst, zanechávají. Pokud by nás zanechala chladným, patrně nebude mnoho těch, kdo jsou pro Krista zapáleni.
Bohem milovaní
Pokud si chceme nějakým způsobem spojovat náš křest se křtem Ježíšovým, potom jsou pro nás důležitá zejména poslední slova dnešního evangelia. Ježíš je zde označen Bohem za milovaného syna, ve kterém on má zalíbení. Všem, kdo se stali ve křtu Božími dětmi, říká apoštol: „Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“