Pojď za mnou
Přijali jsme oznámení o postní době nebo do postní doby vstupujeme s odhodláním ji prožít k oslavě Boha a k naší radosti? V uplynulých hodinách zazněl příběh o povolání celníka Matouše za apoštola. „Pojď za mnou.“ „On vstal a šel za ním“. Toto slovo ve mně dlouho zrálo a provází mě téměř čtyřicet roků kněžského života a vždycky když zaznívá, mě naplňuje radostí. V postní době zaznívá Ježíšovo pozvání: „Pojď za mnou“, které se obrací ke každému člověku, je adresované každému z nás. Celníkova odpověď: „On vstal a šel za ním“ nekončí chůzí, ale stolováním, hostinou, uprostřed které byl Ježíš a kterou Matouš připravil. Postní výzvy, které zaznívají, nás přivádí k tomuto závěru. Přeji požehnaný postní čas.
Chceš-li
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil. /Sir 15,15-20 / „Každému dá Bůh to, co kdo bude chtít.“ Zvol si život svobodným plněním přikázání a vztahem lásky.
Vy jste sůl země a světlo světa
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ Když nás dnešní evangelium vybízí, abychom byli světlem, nechce po nás žádné mimořádné činy. Nechce po nás, abychom zářili jako superstar tohoto světa, které se musí předvádět, aby si jich někdo všimnul. Nemusíme dělat nic zvláštního, jen se pravidelně setkávat s Bohem. Nechávat se jím posvětit, uzdravit a povzbudit. Dávat mu pravidelně chvíli času, aby nám dal kousek svojí krásy. V tom je skryto tajemství světla
Světlo ke slávě
Kdo chce mít doma světlo, musí rozhrnout závěsy, vytáhnout žaluzie nebo rozsvítit lampu. Kdo chce mít světlo víry, potřebuje Ježíše Krista. On je ten, který přišel, aby nám odhalil tajemství o Bohu, o odpuštění hříchů, o věčném životě, a o cestě, která k němu vede. Seznámit se s Ježíšovým učením je jako rozsvítit lampičku. Ale seznámit se s Ním je jako vstoupit do krásného, sluncem zalitého dne. Simeon vzal Ježíše do náruče a velebil Boha. Obětí v náručí je znamení přijetí a přátelství. Pro nás je to výzva k následování. Přijmi Ježíše. Poznej jeho učení. Vybuduj si s ním důvěrný vztah. A světlo víry prozáří i tvůj život.
Lid uviděl veliké světlo
Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (srv. Mt. 4,12n.)Když přijdeme do místnosti a rozsvítíme, může se nám stát, že uvidíme nepořádek. Samotné světlo ještě neudělá pořádek. Jen nám ho pomůže vidět. To, že přišel Ježíš, neznamená, že je konec zla, smutku nepokoje. Ježíš přišel, jako světlo, abychom v tomto světle uměli rozlišovat co je dobré a co je zlé. Čeho bude v našem světě více? Toho koho budeme následovat. To závisí jen na nás.
Jan viděl Ježíše
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ Když uviděl Ježíše, podpořen viděním holubice, nezaváhal. Vyznal: „Toto je Boží Syn.“. “ Je zvláštní, jak málo lidí na toto Janovo svědectví zareagovalo. Podle evangelií vlastně jen Ondřej a Jan. Bylo Janovo svědectví tak slabé? Nebo „hluchota“ lidí kolem něj tak velká, že sice slyšeli, ale ne srdcem?
Všichni věřící dobře znají modlitbu, která těsně předchází svatému přijímání. Kněz pozvedne Eucharistii a opakuje slova Jana Křtitele: „Hle Beránek Boží…“ A lid odpovídá: „Pane nezasloužím si, abys ke mně přišel…“ Přesnější překlad zní: Pane, nejsem hoden“. Co v nás tato slova, která zaznívají i z našich úst, zanechávají. Pokud by nás zanechala chladným, patrně nebude mnoho těch, kdo jsou pro Krista zapáleni.
Bohem milovaní
Pokud si chceme nějakým způsobem spojovat náš křest se křtem Ježíšovým, potom jsou pro nás důležitá zejména poslední slova dnešního evangelia. Ježíš je zde označen Bohem za milovaného syna, ve kterém on má zalíbení. Všem, kdo se stali ve křtu Božími dětmi, říká apoštol: „Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“