Novéna k Duchu svatému – 2023
Vpravdě jsi svatý, Bože, jsi pramen všeho posvěcení. Proto prosíme: Sešli rosu svého Ducha také na tyto dary a posvěť je, ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána, Ježíše Krista.
(Eucharistická modlitba)
Proto prosíme: Sešli rosu svého Ducha i na nás, posvěť nás, abychom se stali živými ratolestmi na kmeni, kterým je Ježíš Kristus
a přinášeli hojné ovoce Ducha.
Možný průběh:
Úvodní modlitba
Boží slovo
Krátké zamyšlení, slovo do dne
Závěrečná osobní modlitba (např. desátek růžence)
1. den
Boží slovo: V sobotu jsme
vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna;
posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás i jedna
žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v
jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla
ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li
přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;“
a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
(Sk 16,13-15)
Zamyšlení: „Pan jí otevřel srdce, takže pozorně naslouchala Pavlovým řečem.“ Člověk není schopen z vlastních sil otevřít své hříchem zraněné a zatvrzelé srdce. Když něco osloví naše srdce, přitáhne i naši pozornost. Je to Bůh sám, který otevírá srdce člověka.
Roztržitost je znakem toho, že něco jde mimo našeho srdce. Ušima sice posloucháme, ale naše pozornost nesměřuje k našemu srdci. Roztržitost znamená, že v našem životě jdou současně dva programy. Například: ústy vyslovujeme modlitbu, ale srdce je u něčeho jiného. Pokud chceme řešit svou roztržitost při modlitbě, musíme svou modlitbu spojit se svým srdcem.
Duchu svatý, otevři mé srdce a zapal je ohněm své lásky.
2. den
Boží slovo: Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni – prostí i významní – mu dychtivě naslouchali a říkali si: „On je ta božská moc, která se nazývá Veliká.“ Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy. Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. (Sk 8,9-17)
Zamyšlení: Duch svatý sestoupil na Samaritány poté, co přijali Boží Slovo, poté co se apoštolové za ně modlili a vkládali na ně ruce. Myslíte si, že Duch svatý už dnes nechce tak mohutně účinkovat, jak to bylo v dobách apoštolských? Určitě chce, ale vše závisí od naší víry a lásky a od dobré vůle.
Duch svatý je duší církve. Bez něho by byla církev jen hromádkou hmoty. S ním, živé společenství směřující ke spáse. Není možné přijetí Ducha bez přijetí Krista. Tedy na počátku je Ježíš, jeho skutky, jeho slova, jeho láska a naše láska k němu.
Pojďte ke mně všichni a učte se… jsem tichý a pokorný srdcem. Jak často přicházíme za Ježíšem?
3. den
Boží slovo: Pán ustanovil ještě dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít. /…/ Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ On jim odpověděl: „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ (srov. Lk 10, 1-20)
Zamyšlení: Ježíš radost učedníků nepokazí, ale ukazuje na větší radost. „Radujte se z toho, že jsou vaše jména zapsána v nebi.“
„Jdu vám připravit míst“ oznamuje Ježíš apoštolům před svou smrtí. Důvod? „Abyste i vy byli tam, kde jsem já“. Když Ježíš vystoupil do nebe, andělé apoštoly ujistili, že se Ježíšovo slovo naplní. Ježíš opět přijde a vezme nás k sobě. „Naše vlast je však v nebi“. (srov. Flp 3,20), Nezapomínejme na velikost a krásu cíle!
Kdosi řekl: křesťané jsou lidé, kteří chodí nohama po zemi, ale myslí a srdcem jsou v nebi. Je život věčný předmětem mé touhy, myšlení, úsilí.
4. den
Boží slovo: Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka. (Mk 14,12).
Zamyšlení: Učedníci se ptají: „Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?“ Ježíš je posílá, aby ji připravili, dává jim k tomu přesné pokyny. Naleznou „velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou“. Učedníci jdou připravovat, avšak Pán již vše připravil. Co pro nás připravuje Ježíš? Místo, pokrm, společenství zde na zemi, ale s výhledem do nebe. On nám vyhradil místo tam nahoře, v ráji, abychom s ním byli navždycky.
Pán se nechal uvěznit do našich chrámů, zdobených svatostánků, jen aby byl s námi. Současně nám říká, kde se cítí nejlépe. Je to v našem srdci, které má být živým svatostánkem, kde je přijímaný, uctívaný, kde se s ním těšíme, odkud může vycházet skrze lásku k dalším lidem.
5. den
Boží slovo: Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Zamyšlení: Ježíš nám také připravuje místo zde na zemi, protože Eucharistie je pulsujícím srdcem Církve, plodí ji a obnovuje ji, shromažďuje a dává jí sílu. Ale Eucharistie nám připravuje také místo tam nahoře, na věčnosti, protože je Chlebem z nebe. Pochází odtud a je jediným předmětem na této zemi, který má skutečně něco společného s věčností. Je chlebem budoucnosti, která nám již nyní dává zakusit příští, jež je nekonečně větší než jakékoli naše očekávání. Je chlebem, který sytí naše největší očekávání a živí naše nejkrásnější sny. Jedním slovem je závdavkem věčného života: nikoli pouhým příslibem, nýbrž závdavkem, tedy konkrétní zálohou toho, co nám bude dáno. Eucharistie je „rezervací“ v ráji – je to Ježíš, pokrm na naši cestu do onoho blaženého života, který nikdy neskončí.
V konsekrované hostii nám Ježíš kromě místa připravuje také pokrm, výživu. A když uctíváš Ježíše v Eucharistii, dostáváš od Něho Ducha svatého a nacházíš pokoj a radost. Drazí bratři a sestry, rozhodněme se pro tento pokrm života, dejme mši na první místo a objevme ve svých společenstvích adoraci!
Prosme o milost hladovět po Bohu, nebýt nikdy dost nasycení přijímáním toho, co On pro nás připravuje.
6. den
Boží slovo: Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.
Zamyšlení: Nelze opomenout značný počet křesťanů, kteří v různých částech světa podstoupili smrt při obraně eucharistie, ani ty, kteří ještě dnes riskují život, aby se mohli účastnit nedělní mše. Za Diokleciánova pronásledování byla skupinka křesťanů na severu Afriky přistižena v jednom domě při slavení mše. Byli uvězněni. Římský prokonzul se jich při výslechu tázal, proč tak jednali, když je to zakázané. A oni odpověděli: Bez nedělní mše nemůžeme žít. To znamená: Nemůžeme-li slavit eucharistii, nemůžeme žít. Náš křesťanský život by odumřel. Proto Ježíš svým učedníkům řekl: „Když nebudete jíst Tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v den poslední.“
Prosme o Ducha svatého, který nám pomáhá v poznání a růstu tohoto velikého daru, který nám Bůh daroval v Eucharistii.
7. den
Boží slovo: O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,9-14)
Zamyšlení: Prožít úkon kajícnosti na počátku mše svaté, abychom mohl vnímat a žít. Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, bratřím a sestrám… Přiznat se, že jsme hříšníci, nás něco stojí, ale prospěje nám, když se vyznáváme upřímně a z vlastních hříchů. Boží slovo nám nabídlo dva, kteří se přišli modlit do chrámu. Modlitba celníka uzdravuje. Modlitba farizeova tu moc nemá.
Vyznávám Bohu, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Často myslíme jen na to, že jsme nikomu neublížili. Ve skutečnosti to nestačí, ale je třeba se zaměřit na dobro a využít každou příležitost je vykonat. Kristovými učedníky jsme tehdy, když ho následujeme v konání dobra.
Pane, nauč nás vnímat naše slabosti a zároveň otevírat srdce, aby vzývalo tvé milosrdenství.
8. den
Boží slovo: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Žid 1,1-2
Zamyšlení: Denně nasloucháme mnohým lidem, přijímáme různé informace. Když zní při mši svaté Boží slovo – čtení, žalm, evangelium – máme otevřít svůj sluch i srdce, protože k nám promlouvá sám Bůh a nemyslet na nic jiného, či mluvit o něčem jiném. Proč? Protože slovo Páně je moc i pomoc, protože zaznívá slovo toho, koho miluji. Protože, „Pane, ke komu bychom šli, ty máš slova věčného života.“ (Jan 6,68) Protože, „Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.“ (Mt 4,4) Protože, „Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce. (Žl 119)
Slovo musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jen poslouchali. Co konkrétně pomáhá, abych se v kostele plně soustředil na Boží slovo a dobře ho vnímal?
9. den
Boží slovo: Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“ (Jan 6,5-11)
Zamyšlení: Ježíš při poslední večeři vzal chleba a víno s vodou, běžnou součást jídla své doby. Z věcí, které udržují pozemský život, udělal nástroj, který dává život věčný.
Lidé kdysi k oltáři přinášeli vlastní chléb a víno, které byly výsledkem jejich práce. Ani my nepřicházíme na mši svatou s prázdnou. S obětními dary přinášíme svůj život, radosti, bolesti starosti i chválu. Naše dary je potřebné vložit do Ježíšových rukou, aby byly proměněny a měly hodnotu věčnosti.
Modlete se bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci Všemohoucímu. Ať ji přijme ke své chvále a spáse světa…
*****
k vnitřní potřebě farností Měřín a Uhřínov