16. neděle v mezidobí – týden od 18. 7. do 25. 7.2021;
Neděle – 18. 7. 2021 – 9:15 – Za rodiče Melicharovy, rodiče Jurovy, syna Aloise a za živé i zemřelé rodiny
Pondělí – 18:00 – Blízkov
Úterý – 7:00 Za Vlastu a Stanislava Klímovy, dvoje rodiče, zemřelou přízeň a duše v očistci 18:00 Jersín
Středa – 18:00 – Za rodiče Kubišovy, syna Josefa, rodiče Padalíkovy a zemřelou přízeň
Čtvrtek – 18:00 Modlitba sv. růžence, 18:30 – Modlitby matek.
Pátek – 18:00 – Za rodinu Oulehlovu, Kafkovu a živou a zemřelou přízeň.
Sobota – 11:00 – za novomanžele 19:00 – S nedělní platností – za farnost.
Neděle – 25. 7. – 9:15 – Za rodinu
Škodovu, Vyskočilovu, Simonidesovu a celou rodinu. 11:00 – Poutní mše svatá v Jersíně.
*****
Příští neděli je sbírka na potřeby farnosti.
Příští neděli slavíme světový den seniorů. S přibývajícími roky často říkáme: už to nejde jako dřív, to už nemůžeme. Prožíváme pokušení vnímat přibývající roky jako čas, který nám něco bere. Možná již skutečně mnohé nemůžeme. Čas skutečně mnohé vezme, ale také mnohé nabídne. Přibývající roky jsou pozváním k přijetí jiné formy a náplně života, jsou pozváním k proměně života. Jsou i Božím ujištěním: Neboj se, já jsem s tebou.
Na jedné lavičce v horách bylo napsáno: „Odpočívej, abys došel.“ Život je náročná cesta do nebe. Ježíš to ví. A proto nám nabízí pomoc. A každý, kdo se naučí v jeho blízkosti odpočívat, zjistí, že ho to nezdržuje, ale naopak přibližuje k nejvyššímu životnímu cíli.
Kdo žije v tomto světě a dává, podle slov evangelia, sám sebe potřebným lidem, ví, že únava je jeho častým hostem. Není projevem zoufalství či malé víry. Je to prostě daň za naši křehkou, lidskou přirozenost. A nemyslím pouze konstrukci tělesnou, nýbrž i duševní a duchovní. S tím je třeba počítat a vědět, jak s ní nakládat.
V touze po odpočinku se nám vybaví různé aktivity, které bychom rádi dělali. Odpočívat neznamená jen na chvíli změnit činnost, dělat něco jiného. Odpočívat znamená natankovat na další jízdu životem, často náročným a nepřehledným terénem. Doplnit nejen síly tělesné, či duševní, ale také duchovní. Vždyť náš život je cestou k Bohu.
Bůh nás hledá. Během francouzské revoluce šel kněz zaopatřit nemocného. Na ulici ho uviděl nevěřící muž, který v Boha nevěřil. Muž zabočil do jiné ulice, aby se s knězem nesetkal. Ale do stejné ulice zabočil i kněz. Tak se to vícekrát opakovalo. Nakonec se muž schoval do nějakého domu. K jeho velkému překvapení vešel do stejného domu i kněz. V tomto domě totiž bydlel i nemocný. Tehdy si uvědomil: Chtěl jsem před Bohem utéct, ale on mě vytrvale hledá. Nepodobáme se někdy tomuto muži? Nechceme i my někdy utéct před Bohem, či jeho cestami, zatímco on nás touží přivinout do své náruče, jako otec přivinul marnotratného syna? Svatý Efrém napsal: Dřív, než se prosící dotkne brány, ty už mu ji otevíráš, Pane. Dřív, než před tebou padne na kolena, ty mu podáváš svou ruku. Dřív, než po tváří stékají slzy lítosti, ty nás zahrnuješ svým milosrdenstvím. I nás Bůh volá k sobě. I nám říká, pojďte, odpočiňte si u mne.