25. května 2025 se u kaple koná tradiční májová pobožnost. V tomto roce je spojena s modlitbou za Boží požehnání a příhodné počasí.
Kaple se nachází nedaleko silnice z Měřína do Černé. Kdo pojede na pobožnost, zanechá auto v areálu Pila Čížek. (přibližně 3 km z Měřína, je zde i zastávka autobusu) . Tímto také majiteli děkujeme za nabídku. Z parkoviště je to přibližně 10 minut.
Historie místa:
Kaplička P. Marie Lurdské, vestavěná do hráze „poloveckého rybníka“
Hostinský v Jersíně, pan Josef Hájek *9. února 1863, a jeho manželka Lucie, rozená Novotná *7. ledna 1868, koupili v roce 1912 pro svého mladšího syna Aloise mlýn pod poloveckým rybníkem (dnes rybník p. Lubomíra Jurka, tomuto místu se říká ve Valše). Přesné datum zakoupení bylo vysekáno do velkého kamene, který ležel před bývalým mlýnem. Mlýn koupili Hájkovi od svobodného mládence, mlynáře, pana Rudolfa Mazla, za 11 390 K. Ke mlýnu patřily pozemky o výměře 4 hektary 30 arů. Matka Rudolfa Mazla, vdova po mlynáři Vincenci Mazlovi, který zemřel 25. června 1906 ve věku 70 let, zemřela o šest roků později 6. září 1912 ve věku 73 let. Jejich syn Rudolf Mazel ještě ten samý rok mlýn prodal Hájkům, ale vymínil si ve mlýně doživotní výměnek. Rudolf Mazel pro rodinu Hájkovu udržoval mlýn v provozu až do roku 1919, kdy se Hájkův mladší syn Alois vyučený mlynářskému řemeslu, oženil s Františkou Dvořákovou z Černé čp. 44 a v témže roce od svých rodičů mlýn v ceně 6 000 K převzal.
Josef a Lucie Hájkovi měli dva syny a jednu dceru. Když započala 1. světová válka, byli oba synové, František Hájek *10. října 1887 vyučený řezník a uzenář a Alois Hájek *1. března 1890 vyučený mlynářskému řemeslu, povoláni na frontu. Jejich matka Lucie učinila slib P. Marii, že pokud se z války vrátí alespoň jeden syn, tak postaví někde Boží muka. Syn Alois se vrátil v roce 1918 a František, který padl do ruského zajetí, se vrátil jako legionář až v roce 1923 a po návratu sloužil jako četník v Uherském Hradišti. Po dohodě a na doporučení měřínského pana faráře P. Františka Čermáka postavila rodina Hájkova místo kříže kamennou kapličku P. Marie Lurdské zasazenou do hráze poloveckého rybníka.
V pondělí 11. května 1925 o čtvrté hodině odpoledne začala bouřka s velkým množstvím deště. V obecní kronice je zapsáno, že nikdo před tím takovou bouři nepamatoval. Tato bouřka trvala až do čtvrt na devět večer a napršelo tolik vody, že oblouky u Třech mostů téměř nezvládaly vodu propustit, mnoho míst v Měříně bylo pod vodou a mnoho polí zůstalo velice poničených. Tehdy se i přes hráz poloveckého rybníka přelévala voda, která zatopila nádvoří mlýna. Hráz rybníka ale příval vody nevydržela a protrhla se. Valící se voda poškodila stavbu mlýna, hospodářské budovy, utrhla zeď obytného pokoje a odnesla veškeré domácí zvířectvo. Při této hrůzu nahánějící bouřce, kdy byli obyvatelé mlýna odříznuti od jakékoliv pomoci, se tehdy těhotná Františka Hájková, manželka mlynáře Aloise Hájka zachránila se třemi dětmi v kapličce P. Marie Lurdské postavené jako splnění daného slibu.
Ve farní kronice je zápis o vysvěcení této kapličky v neděli 31. května 1925: „Mlynář Alois Hájek na samotě Valcha zbudoval si u svého mlýna kapličku z balvanů v podobě jeskyně a dal zhotoviti sochu Panny Marie lurdské. Dne 31. května 1925 šlo velké procesí ke mlýnu, tam po přiměřeném kázání socha posvěcena a vykonána tam zároveň závěrečná pobožnost májová“.
Paní Lucie Hájková, která dala slib a byla hlavní iniciátorka stavby kamenné kapličky, se posvěcení sochy a kapličky P. Marie Lurdské nedožila, neboť zemřela o dva měsíce dříve 28. března 1925 ve věku 57 roků.
Zákaz provozovat Hájkův mlýn ve Valše byl vydán po obsazení ČR Německou armádou v roce 1939 nařízením protektorátní vlády a mlýn byl zaplombován. Hájkovi ve mlýně po dobu války provozovali líheň kačen a slepic. Již nikdy nebylo vydáno povolení k uvedení tohoto tehdy zmodernizovaného mlýna do provozu. Hájkovi se po válce v roce 1945 odstěhovali do Hamrníků u Mariánských Lázní, kde si koupili za 350 000 Kč mlýn, který jim byl po roce 1948 znárodněn. Sochu P. Marie Lurdské si se svolením děkana P. Františka Čermáka odvezla rodina Hájkova jako rodinnou památku do svého nového bydliště a stále ji uchovává. Kdo tuto dřevěnou sochu P. Marie Lurdské zhotovil, se potomkům Josefa Hájka nepodařilo zjistit. S velkou pravděpodobností tuto sochu vyřezal velice šikovný řezbář, samouk pan František Coufal narozený 4. listopadu 1879 v Černé čp. 14. Malozemědělec pan František Coufal se vyřezávání z lipového dřeva věnoval jen v zimních měsících. Vyřezával postavičky do betlémů, kříže pro sousedy, hračky pro děti, vnoučata a také sochy svatých. Sochu Panny Marie téměř v životní velikosti vyřezanou Františkem Coufalem vlastní rodina Čermákova v Dědkově, a tato socha je velice podobná soše, kterou si nechala vyřezat pro svoji kamennou kapličku ve Valše rodina Hájkova.
Náhradní sochu P. Marie do kamenné kapličky zajistila rodina Sobotkova ze samoty v bývalé cihelně, která se o kapličku stojící na hrázi rybníka v místech nad bývalým mlýnem stará společně s rodinou Jurkovou.
Tento článek vznikl z vyprávění paní Růženy Indrové ze Stránecké Zhoři čp. 58, dcery mlynáře Aloise Hájka. Za její vyprávění a tak i za uchování příběhu o kapličce u bývalého mlýna ve Valše děkujeme. Poděkování patří i panu Ludvíku Vlachovi, který byl při obstarávání informací o kapličce nápomocen.
Po odchodu rodiny Hájkovi ve mlýně bydlela od roku 1945 do 7. dubna 1951 rodina Zachova z Milíkova a od roku 1951 do roku 1965 rodina Symonidesova. Symonidesovi se starali o provoz třech drůbežáren, které byly u mlýna postaveny JZD z Měřína. Po roce 1965 začal mlýn, který stál pod hrází poloveckého rybníka víc jak 400 roků chátrat, až úplně zanikl.
V neděli 31. května 2015 se uskutečnila u kapličky P. Marie Lurdské ve Valše poslední májová pobožnost a to přesně v den 90 výročí posvěcení sochy panny Marie a kamenné kapličky. Této pobožnosti se zúčastnilo 120 měřínských farníků. Po pobožnosti se uskutečnilo posezení u ohně s dobrým jídlem. Pěkné počasí přispělo k prožití příjemného odpoledne u poloveckého rybníka v místech kde v dobách, kdy zde stál mlýn a valcha bývalo asi velice rušno.
Jiří
Toman
Černická
č. 376