Zpravidla při mši svaté, ale nejen: začínáme křížem a úkonem kajícnosti s postojem před Bohem, soustředěnou modlitbou „Otče náš“ a potom modlitbou duchovního svatého přijímání. K němu jsou zde nabízeny dvě varianty:
„Chtěl bych tě přijmout, Pane, s onou čistotou, pokorou a zbožností, s jakou tě přijala tvoje svatá Matka, v duchu a s vroucností svatých. Zůstávej se mnou svou milostí.“ /V sv. Josefa Escrivá/
„Pane Ježíši Kriste, věřím, že jsi pravdivě a skutečně v Nejsvětější svátosti přítomen jako Bůh a člověk. Věřím, že mě miluješ. Také já tebe chci dokonale milovat, ale co mohu, Pane, bez tebe? Ty jsi, Bože, má síla. Toužím po tobě. A protože tě právě nyní nepřijímám v oltářní svátosti, prosím, přijď ke mně aspoň duchovně a učiň si u mě příbytek. Pane, zůstaň se mnou a nedopusť, abych se od tebe odloučil.“
Modlitba k Panně Marii
„Ó Maria, nejsladší Matko naše a Rodičko Vtěleného Slova, poklekáme před tebou, když jsme se duchovně spojili s tvým Synem a přijímáme tento den jako velký dar Boží. Celou svou bytost vkládáme do tvých rukou a do tvého Srdce, všechno v nás ať je tvoje: rozum a vůle, tělo i duše. Svou mateřskou láskou utvářej v nás nový život, život tvého Ježíše.Královno nebes, podporuj i naše sebemenší skutky svým mateřským vnuknutím. Dej, aby se při svaté a neposkvrněné Oběti staly všechny čistými a Bohu milými. Dobrotivá Matko, učiň nás svatými, jak to od nás očekává Pán Ježíš a oč ustavičně toužebně prosí tvoje svaté Srdce. Amen“ /sv. o. Pia:/