O velikonocích si připomínáme a zpřítomňujeme Kristovy poslední chvíle s apoštoly v jeruzalémském večeřadle, smrt na kříži a zmrtvýchvstání. Proto jsou velikonoce vrcholem celého liturgického roku a nejstarším křesťanským svátkem. Tyto svátky tvoří Zelený čtvrtek, Velký pátek, Vigilie, Boží hod velikonoční. Počítejme s účastí na bohoslužbách po všechny dny. Ve čtvrtek děkujeme za dar kněžství a eucharistie, vstupujeme s Ježíšem do tajemství utrpení. Na Velký pátek slavíme výkupné dílo Kristovo na kříži. Vigilie nás vede ke zmrtvýchvstání Krista, a také obnovení našeho vztahu s Ježíšem.
Apoštol a evangelista Jan, napsal: Ježíš ukázal svou lásku až do krajnosti. Co znamená láska až do krajnosti? Znamená to dát zcela všechno, co lze dát. Je to mez – hranice, za kterou již nelze jít. Znamená to dát sám sebe a to bez výhrady a do všech důsledků.
Do krajnosti ovšem nejde jen láska Kristova, ale také zlo. Zrádce je již blízko a chystá se na vraždu spravedlivého. Zlo používá všech zbraní, aby byl Bůh umlčen a zničen. Krajní projev tohoto zla je přibití na kříž. Je třeba říct, že láska do krajnosti je více, než zlo, které se projeví v plné míře. Apoštol Pavel napsal nám všem: Kde se rozmnožil hřích, tam se v daleko větší míře projevila milost. A to je nadějné.
Jak vypadá láska do krajnosti? Ještě dřív, než Ježíšovi přibijí ruce na kříž, on těmito rukama podá lidem dar ze všech darů nejcennější – sám sebe k jejich záchraně.
Ještě dřív, než lidé jeho nohy zraní hřeby, on se stačí sklonit k lidským nohám, aby se dotkl lidské špíny, aby je umyl s dotekem něžné lásky.
Ještě dřív, než bude srdce surově probodené a vyteče z něho krev a voda, on tímto srdcem vyzná svoji lásku, kterou nikdy neodvolá.
Tuto lásku Pána Ježíše nelze lidským způsobem komentovat, ale pouze následovat.