O modlitbě
Autorem myšlenek zakotvených v osobní zkušenosti je svatý Jan Zlatoústý, konstantinopolský arcibiskup. Žil ve čtvrté století,
Co znamená pro tělo sluneční teplo, to je pro duši věřícího modlitba.
Neštěstí slepcovo spočívá v tom, že nevidí slunce; tím větší neštěstí křesťanovo, když se nemodlí ustavičně, když nepřivolává modlitbou do duše světlo Kristovo. Modlíme-li se, hovoříme s Bohem.
Je to činnost, již má člověk společnou s anděly, jí vstupujeme do jejich společenství, moudrosti, chápání. Modlitba je jakési duchovní roucho, ozdobující naše duše neobyčejnou sličností a krásou.
Modlitba činí život věřícího správným a řádným, nedopouští do jeho duše nic nízkého a neslušného, vštěpuje mu odpor k mrzkému rozkošnictví. Co může být vyššího a božštějšího nad modlitbu. Ona je lékem pro ty, kdo mají nemocnou duši. Věřící potřebují modlitbu, tak jako stromy potřebují vodu. Jejich duše udržuje se svatými modlitbami a lehce nalézá cestu dobra.
Zbavíš-li se modlitby, učiníš něco podobného, jako bys vytáhl rybu z vody. Neboť jako ryba žije vodou, tak ty žiješ duchovně modlitbou. Skrze ni jako skrze vodu ty vyplouváš vzhůru, vystupuješ k nebesům, přibližuješ se k Bohu.
Modlitba proměňuje věřící v chrámy Kristovy. Čím je zlato, drahé kamení, mramor v královských palácích, tím je modlitba v domech Kristových.
Modlitba je víno spásy, ochránkyně nesmrtelnosti duše, nezničitelná stěna církve, nadějná ochrana, je strašná démonům, ale spasitelná ctnostným lidem. Jaký mají význam základy stavby pro celý dům, takový má modlitba význam pro duši.